Sto dvacet čtyři týdnů

Před třemi týdny jsem fotila Erwína s krásnou knížkou Kdepak bydlí zvířátka. Čtenářka Terka mě v komentářích upozornila, že na apríla nabízí nakladatelství Svojtka, které knihu vydalo, všechny knížky za půlku. Neodolala jsem a Erwínovi ještě něco přikoupila. Po dlouhém vybírání vyhrála knížka s otvíracími obrázky Barvy - otevři okénko a pirátský samolepkový sešit. Samolepky ho totiž poslední dobou dost baví a už se občas dokonce i trefí na zamýšlené místo. A když ne, fascinuje mě ta naprostá odlišnost jeho logiky. Taky ho baví naše logiku postrádající slovní hry. Začalo to  jednoduše, když jednou na něco řekl: "nene", já opáčila "jojo". Pak jsme si to na střídačku říkali i několik minut a párkrát při tom vystřídali role. Často jsme si jojováním a neneováním krátili cestu tramvají. Pak jsme pokročili a už nevím proč, si začali říkat: „Ty jsi sova.“ Několikrát jsme se tak navzájem oslovili a pak si společně zahoukali. Finální upgrade je, že já začnu: „Ty jsi sova.“ A on řekne třeba: „Ty jsi opice.“ Takhle k pobavení spolucestujících projedeme dlouhý a rostoucí seznam zvířat, ovoce, jídla, dopravních prostředků, částí těla a členů rodiny. Vyjdu z toho často jako slon, žirafa, kočka, ananas, pomeranč, jabko, hruška, rohlík, houska, zmrzlina, bábovka, vokurka, auto, vlak, tramvaj, vrtulník, hlava, uši, pindík a děda. Erwín naprosto chápe absurditu téhle hry a oba se u toho náramně nasmějeme. Je fakt zábava mu díky mluvení nakouknout to té jeho vtipné hlavičky. Jo a doma jsme ho po poslední návštěvě u babí a dědy přeměřili a měří úplně standardních 92 cm. Nechápu, jak jsme se mohli seknout o 15 cenťáků... 

---
Tentokrát jsem ho fotila - spolu s jeho oblíbenými bagry - v novém super superhrdinovském pyžamu, které jsem náhodou zmerčila ve výprodejové sekci v Marks&Spenceru. Na obrázky si u oblečení moc nepotrpím, ale tohle mi přišlo vtipný. Má i odepínací kápi, u které ovšem Erwín trvá na tom, že je to kapuca.