čtvrtek 28. prosince 2017

Tradiční chanukové zvyky & Naše letošní oslava

Chanuka je osmidenní svátek, během nějž si připomínáme osvobození Chrámu Judou Makabejským a jeho bratry. Nepatří k významným náboženským svátkům, ale díky tomu že se slaví okolo Vánoc, se ve 20. století stala důležitou součástí židovského rodinného života. Téměř každé židovské dítě (až na ty v Izraeli nebo v několika uzavřených ultraortodoxních komunitách, kam zvuk koled a světla ozdobených stromků opravdu nedolehnou) totiž nejspíš někdy zatoužilo po vánočních oslavách. A tak se jim to rodiče mnohdy snaží vynahradit oslavami a dárky, které dříve nebyly běžné. My doma Vánoce neslavíme, ale jedeme slavit k prarodičům. Společným oslavám žertovně říkáme Chánuce a Vánuka. A jak se tedy Chanuka vlastně slaví?

Osm dní se zapaluje chanukije/menora, která připomíná zázrak s olejem, který po dobytí zbyl v chrámovém svícnu jenom na jeden den, ale nakonec hořel osm dní. To stačilo na to, aby byl připraven olej nový. Chanuce se ostatně také říká Svátek světel, což samozřejmě dává tušit pohanským zvykům, které jsou i prapředky Vánoc. Svícen se může zapalovat dvěma způsoby, někdo začíná osmi svíčkami a každý den jednu ubírá, my světlo naopak přidáváme. Měla jsem doma dvě krásné chanukije, ale bohužel jsem je obě rozbila. Letos děti dostali jako dárek stojany na svíčky ve školce, tak jsme zapalovali ty. Jinak postačí jakákoliv řada osmi stejně vysoko položených svíček a jedna navíc, které se říká šamaš/pomocník, kterou se ty ostatní zapalují. Po rozvícení se pronesou dvě požahnání (první den tři) a pak se tradičně zpívá Ma'oz cur a další písničky. 


Nám letos navíc na stole trůnila i obrovská chanukije z Lega, kterou jsem pár dní před Chanukou postavila jako terapii na dětský ryk.

Na památku zázraku s olejem se nejen zapalují svíčky, ale jí i mastná jídla. Hlavně bramboráky neboli latkes. Ve světě se pojídají s jablečnou přesnídávkou (neptejte se mě proč) nebo s kysanou smetanou. My je doma jíme se zelím (a zapíjíme pivem). Typoška jich vždycky nasmaží pěknou várku, kterou pak spořádáme víceméně ve dvou a pak spokojeně odpadnem. Protože jsme se letos sešli opravdu každý večer, na řadu přišly třeba i řízky nebo čína.

Ze sladkých jídel se pak tradičně jí koblihy, kterým se z hebrejštiny říká sufganiyot. Existuje ale i mnoho regionálních specialit podobných třeba španělským churros. Prostě čím mastnější tím lepší. Já jsem se letos zúčastnila kurzu smažení koblih s pekařskou guru Julianou z blogu Maškrtnica...

...a příští rok si na ně možná doma troufnu. Recept na její koblihy jste si u mě mohli přečíst tady. Od pár lidí se mi už doneslo, že recept doma s úspěchem vyzkoušeli, tak se snad povede i mně.

Daším zvykem je hrát dreidl/sevivon, takovou obdobu české káči se čtyřmi hebrejskými písmenky nun (נ), gimmel (ג), hey (ה) a shin (ש). Hraje se o nějaké drobnosti jako jsou oříšky nebo čokoládové penízky (chanuka gelt). Podle toho, které písmenko vám padne se buď nestane vůbec nic (nun - možná slyšíte spojení z němčinou/jidiš null tedy nic), písmenko gimmel (g jako ganz) bere všechno, hey (h jako halb) půlku a při shin (s jako shenk) odevzdává hráč jeden kousek na hromádku.

Dalším zvykem je dávání dárků. Dříve se dětem dávalo jen pár penízků (již zmiňovaný chanuka gelt), dneska se lidé obdarovávají štědřeji. Já letos na Chanuku vymyslela osm kategorií, které jsme dodrželi. Jen z původního nápadu každodenního losování sešlo. První den jsme si dali největší dárky (hračky). Erwín dostal magnetické puzzle tělo, Adélka dřevěný domeček na panenky, Typoška zastřihávač fousů a vlasů Braun a já nový foťák.

Následující dny jsme postupně vystřídali kategorii dárků do pokojíčku včetně balíčku pastelek a fix americké značky Crayola, kosmetiky, kterou jsme si dali po školkové besídce, kde děti taky dostaly pár drobností, knížky, hry/aktivity (plus dárky od mojí mamky), oblečení dárky s charitativním rozměrem -  děti dostaly plyšového golema, kterého jsem jim nechala v místní seniorské dílně ušít a certifikát Člověka v tísni potvrzující darování balíčku školních potřeb chudým dětem v Africe. Typoška dostal zlatou rybku, kterou díky němu dostane někdo v Africe nebo Asii a mým jménem zase někdo dostane teplé blečení do zimy. 













Nezbytnou součástí oslav je samozřejmě i návštěva synagogy a setkání s rodinou a kamarády. Já jsem letos měla z oslav moc dobrý pocit. U prostřeného stolu jsme se sešli každý den, najedli se, dali si dárky a pak společně poseděli a pohráli si. K tomu jsme přikusovali perníčky, které jsem pod vlivem vás všech, co jste ty svoje vystavovali na Instagramu, taky upekla. Na školní besídce jsem si navíc splnila sen a zahrála si na triangl - díky Tomášovi z La školy vznikla improvizovaná rodičovská kapela ve složení kytara, klavír, bubny, harmonika a triangl. :) Jak jste svátky prožili vy? A máte nějaké svoje specifické tradice - ať už chanukové nebo vánoční? Vymýšlíte si nové nebo striktně dodržujete ty rodinné? 

9 komentářů:

  1. Krásný článek. Moc mě zajímal způsob oslav chanuky, jsem ráda, že jsem mohla touto cestou alespoň nahlédnout... My máme několik vánočních tradic. Mimo jiné dodržuju zvyk, že se po štědrovečerní večeři nemá sklízet ze stolu, aby mohli přijít hodovat i duše předků.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Báro, to je hezký zvyk. Když jsem byla v Americe, můj taťka začal na Štědrý den symbolicky prostírat jeden talíř navíc. Pak už to u nás v rodině zůstalo a talíř se nechával na památku všech, co s námi už nemůžou být. Od letoška už ho budeme bohužel nechávat i pro něj...

      Vymazat
  2. Děkuji, že jsem mohla nahlédnout...jak se slaví jinak a jinde....Hodně zdraví a spokojenosti v novém roce všem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Milky a taky přeju do nového roku všechno nejlepší!

      Vymazat
  3. My si nějaké zvyky teprve asi budeme tvořit, jak už neslavíme s rodiči. Každopdáně je hezké podívat se, jak se slaví jinde! Krásný nový rok.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám rituály moc ráda. Některé zvyky jsem převzala, některé modifikovala a některé jsem si taky sama vytvořila. A taky ráda nakukuju, jak se slaví jinde. Měj se hezky a přeju ti všechno nejlepší do nového roku!

      Vymazat
  4. Ta jablečná přesnídávka se k bramborákům tradičně podává na vánočních trzích v katolickém Lucembursku taky. Zajímavé :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě to sice s tou přesnídávkou nejde dohromady, ale asi je to nějaký tradiční způsob podávání a jenom my do toho zase krájíme salám a pijeme k tomu pivo. :)

      Vymazat
  5. Jak jste spokojená s novým foťákem? Podle čeho jste vybírala? Díky.

    OdpovědětVymazat