Rodinný portrét 2016

Rodinný portrét 2016. Už jsme na to čtyři. Bylo trochu těžší dorazit na čas. A pak všechny zachytit s prezentovatelným výrazem. A pohromadě. Tahle fotka třeba vznikla za příslib zmrzliny. Erwín se trochu cukal, ale pod vidininou vanilkové a jahodové z Angelata si k nám  - i když jen na krajíček lavičky - nakonec přisedl. A nakonec půjde za rámeček. A on se na ní bude zálibně koukat, jako na ty z předchozích let.

Opět jsme k focení přizvali kamaráda Vojtu. A opět zvolili focení v plenéru. Chtěli jsme do Prokopského údolí, ale nakonec jsme doputovali jen na dětské hřiště. 

Stejně jako při prvním společném focení s Erwínem, se mimko poprvé svezlo na zádech. Vojta si dokonce jednu z těch fotek pamatoval a zlusili jsme ji zopakovat. Ať si jednou ty naše dětičky tu jízdu na mámě nezávidí.

Hřiště bylo nakonec dobrá volba. Docela jsme se vyblbli a Adélka se kromě mých zad poprvé svezla i na motorce.

Následně jsem ji vystavila další zatěžkávací zkoušce, ve které (naštěstí!) obstála.

Stejně jako místní kolotoč...

Vojtovi se prostě zase podařilo zachytit nás přesně takové, jací jsme. Erwína jako (černýho) Spidermana...

...tátova kluka...

...a inženýra s nudlí u nosu.

Adélku zkoumající...

...radující se...

...a s láskou opečovávanou...

...a i když přiznávám, že se dvěma dětmi to není vždycky nejjednodušší, jsme naštěstí pořád "žůžo rodina!" Takže Vojto, zase ti sekáme poklonu, posíláme tisíceré díky a těšíme se na příště!

---

Pokud by vás zajímalo, jak šel s námi (a Vojtovým objektovem) čas, mrkněte se na předchozí focení z roku 2013, 2014 a 2015.