středa 2. listopadu 2016

Rande s Erwínem / Cupcake u Lelí

Ještě než se narodil Erwín, někde jsem četla o tom, jak je důležité vyhradit si čas, který strávíte s dítětem jenom ve dvou. Takové rande, kdy si máte čas povídat a hrát. Vysnila jsem si, jak budeme jednou spolu vyrážet na dlouhé procházky, do kaváren a na zmrzku a vést veledůležité konverzace. Než šel do školky, trávila jsem s ním téměř veškerý čas. A do kaváren jsme vyráželi docela často. Na hřiště mě moc neužije a když jsme zůstali doma, měla jsem pocit, že většinu dne zaberou praktické úkony, příkazy a zákazy. Na hru a povídání se samozřejmě prostor najít taky musel, ale ne vždy se mi podařilo věnovat mu plnou pozornost. Co se narodila Adélka, je to ještě horší. Mimino si žádá své. A většinou dost neodkladně. A myslím si, že tím Erwín trochu trpí. S koncem kojení přišla svoboda oprášit vztah nejen s Typoškou, ale i s Erwínem. A tak jsem si řekla, že nastal čas na rande jenom ve dvou. A na to první jsme vyrazili do Lelí's Cupcakes.



Jelikož jsme byli už na otvíračce, přesně věděl, který cupcake bude chtít - "ten s prsíčkama nebo s pindikem." Na vysvětlenou, Lelí podporuje i dvě nadace a jedna z nich se věnuje osvětě v oblasti rakoviny prsou a varlat. Zdobení tomu tematicky odpovídá. Mně vybral cupcake s jahodou. A postup byl následující, nejprve sněd mou jahodu, pak se pustil do prsíček...

...a nakonec zbaštil oba dortíky skoro sám.

Byla jsem ráda, že jsme si mohli i chvilku pohrát. U Lelí je totiž takový pidi dětský koutek se stylovou kuchyňkou, duplem a několika dalšími hračkami. Zalezli jsme si tam a vybudovali několik vlastních cukráren a cupcakérii...

...upekli několik dobrot, popili imaginární pivo a kafíčko, na lightboxu jsme nechali nenápadný důkaz naší návštěvy a vyrazili na cestu domů. Erwín byl myslím rád, že mě měl jenom pro sebe. Celou dobu  něco spokojeně štěbetal. Já jsem si náš společný večer taky náramně užila a už se těším, že spolu zas něco podniknem. Asi zaangažuju Typošku a uděláme si s toho týdenní tradici.

PS: O několik dní později jsem se tu ještě stavila pro několik halloweenských dortíků, se kterými jsem udělala parádu na naší domácí oslavě. Ta se moc povedla, ale bohužel se mi jí nepodařilo kloudně nafotit. Můžete se pokochat aspoň těmi cupcaky...
---
Jak to máte vy? Stíháte s jednotlivými dětmi výpravy jen ve dvou? 

4 komentáře:

  1. přesně s tímhle "vyhrazením" času jenom pro Křemílka bojuji od té doby co se narodila Terezka... chybí mi to a je znát, že i jemu... Držím palce aby toho randění s Erwínem bylo co nejvíce!! ;) Šárka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je těžký stihnout všechno, co bychom chtěly. Čtu teď (už po několikáté) knížku 7 návyků efektivních lidí a doufám, že mi to pomůže. Mám pocit, že řídit rodinu je snad ještě těžší než řídit vlastní podnik... Držím palce, abys si i ty našla na obě děti čas strávený jen ve dvou!

      Vymazat
  2. Krása...mě se to bohužel nedaří. Vyjímečně jsme s Elí doběhly na tvoření a za chvíli musely letět domu. Stalo se tak asi 3x. Přes den bohužel nemám hlídání...ale s tím odrostlejším dítkem si to člověk užívá hned jinak než s miminem :D. Držím palce ať se z toho stane každotýdenní záležitost!

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že s tímto bojuje naprostá většina matek, co má 2 a více dětí. Je moc fajn dopřát si jednou za čas jen rande ve dvou...nejen dítko si užije, že má mámu jen pro sebe. Já si takto se starší dcerou občas vyrazím, buď do kina, do cirkusu, na "holčičí nákupy" co trvají max. 20 min, protože jí vlastně moc nebaví a musíme nutně na zmrzku... Teď bych si ráda naordinovala takový soukromý čas s cácorkou pravidelně. Výlet k Lelí na kafíčko a dortík bude určitě jeden z cílů :)

    OdpovědětVymazat