Nedávno jsem se tu rozněžnila nad výhodami nosítka. Adélka v něm stráví každý den aspoň malou chvilku. Často je to ale daleko víc. Věším tak s ní prádlo, luxuju nebo vařím. Někdy si jí tam dám jen tak. Pro ten pocit, že ji mám blízko u sebe. Ona to má v nosítku taky ráda. Pustím nám nějakou pěknou hudbu, pohupuju se s ní do rytmu, ňufám jí hlavičku a hladím nožičky, kterými si spokojeně pohupuje. Jako s mnoha věcmi kolem dětí každému vyhovuje něco jiného. A pokud se mámy rozhodnou svoje děti nosit, většinou si oblíbí jednu značku, na kterou nedají dopustit. Za mě jsou to nosítka TULA, které nabízí i Brána k dětem.
TULA mi vyhovuje díky své konstrukci, která prostě pasuje na tu mou. Než jsem si nosítko koupila, měla jsem jich na pár dní na zkoušku několik a tohle vyhrálo. Má pevný bederní pás s kapsičkou akorát tak na mobil a malou peněženku a lehce nastavitelné popruhy. A v neposlední řadě si mě tahle nosítka získala svým designem. V době, kdy jsem si ho na Erwína pořizovala zas takový výběr nebyl, ale teď! Pro ilustraci jsem záměrně vybrala dva překrásné exempláře, které se dají v Bráně k dětem koupit, ale pokud se chcete opravdu pokochat, mrkněte se přímo na web výrobce. Jen se připravte, že budete mít cukání si nějaké koupit. A to i když už jedno doma máte. Kdyby mi to finanční situace dovolila, určitě bych si na střídačku minimálně ještě jedno koupila....
Další kapitolou v nošení dětí jsou šátky. Na ty jsem si bohužel netroufla. Prostě jsem nezvládla koordinaci hlava-ruka-mimino. Trochu toho lituju, ale co se dá dělat, nemůžu mít všechno a teď už asi zůstanu u toho nosítka. To vyhovuje i Typoškovi, který si nošení miminek taky užívá. Je to asi nejblíž, co může chlap zakusit pocitu těhotenství. A tahle fotka mě dostala. Šátek je od stejné značky a taky ho v Bráně k dětem seženete. Když se na ní dívám, říkám si, jestli se přeci jenom šátkovat ještě nenaučím...
Pokud s šátkem váháte (a jste duší estetky), předložím vám další důvod, proč nad ním zapřemýšlet a s tím kusem látky se zkusit poprat. Nedávno totiž v Čechách vznikla firma Omnifera, která vyrábí šátky na nošení dětí v
krásných limitovaných edicích. Za značkou
stojí architektka Jana Kráčmarová, která se po osobních
zkušenostech s nošením dětí rozhodla navrhnout vlastní tkané šátky v
soudobém designu. Schválně se podívejte na její stránku nebo rovnou zavítejte k jejímu stánku na Festivalu Mini. Ostatně Brána k dětem se festivalu taky zúčastní a kromě svého zboží pro zájemce připravila i Seminář o zdravém nošení dětí v šátku a v nosítku. Ten se bude konat v pátek od 11:00.
A když už jsme u nošení a houpání dětí, znáte závěsnou textilní kolébku Hojdavak? Já po něm hrozně moc toužila, jenže jsem neměla žádné místo, kam ho pověsit. Pokud se u vás nějaký vhodný kout, trám nebo futro najde, určitě jeho pořízení zvažte. Věřím, že se v něm bude vašim dětem spinkat jako u maminky!
---
Co vy? Nosíte? A co vaši muži?
Na první dceru jsem postupně pořídila šátek i nosítko, pro druhou i hojdavak....a přes moje přesvědčení, že to bude paráda, to ani jednu z nich nenadchlo :) V začátcích to ještě šlo, ale obě jsou hodně živé a potřebují volnost pohybu a pohledu, takže tak od třetího měsíce nosím výjimečně, max. hodinu a ještě venku, aby bylo pořád na co koukat a nesmím se moc zastavovat :)) Hojdavak jsme zkusili asi třikrát a po důrazném řevu ho prodali dál...takže u nás trochu prohra, ale co by člověk neoželel, když jde o děti ;)
OdpovědětVymazatJá to takhle měla se společným spaním. Malovala jsem si, jak to bude hezké mít u sebe miminko v posteli. Jenže Erwín na mě z mezipolštáří vyjukaně koukal a bylo vidět, že je trochu nesvůj. Šoupla jsem ho do košíku a do deseti vteřin spal...
Vymazatza mě manduca, vyhovuje mi, ale je pravda ze jsem jiné nezkouzkousela, jeste chválí kibi, že je snad pro vyssi postavy a chlapy. Sátek se taky nezadaril
OdpovědětVymazatMně přijde, že Manduca a Tula jsou si konstrukcí dost podobné. Tula je ale svým výběrem barev a vzorů bližší mému vkusu. A Kibi bylo jedno z těch nosítek, co jsem zkoušela - chtěla jsem podpořit českou značku, ale nebylo mi moc pohodlné.
VymazatAhoj Radko, Tula je krasna! U první dcerky jsem používala Haipa- Daipu, kdyz byla větší, tak Manducu a ta mi vyhovovala a i muž si mimi ponosil. U druhé holčičky jsem se rozhodla pro šátek, vše mě naučila kamaradka- zkušená "nosnice" ;-) Bylo to úžasny, poprvé jsem si malickou uvazala už v porodnici. Když hodně vyrostla a začala být pohyblivejsi, přešla jsem opět na Manducu. Děvčátko bylo spokojený i v šátku i v Manduce, dokonce mi v ní usnula, když jsem seděla v autobusu! Nosila bych ji klidně dál, ale je jí 16 měsíců a váží nějakých 12 kilo, takže to fyzicky nezvládnu :-)))
OdpovědětVymazatJo, Tuly jsou krásné. A konstrukcí mi přijdou dost podobné Manduce. Typoška v ní taky v Krkonoších Adélku nosil a já do ní několikrát dokonce šoupla i Erwína, aby mu to nebylo líto, a záda mě taky nebolela. Šátku trochu lituju, protože mi přišlo, že je Adélka v tom nosítku s novorozeneckou vložkou nějaká moc zmáčklá a musí jí tam být horko. Těšila jsem se, až bude mít předepsaný věk a váhu a budu si jí moct ponosit. Je to úžasnej pocit!
Vymazat