čtvrtek 12. listopadu 2015

Něco končí, něco začíná

Dneska jsem naposledy v práci! Zítra, na pátek 13., se sem sice ještě vrátím, ale to už se jenom přijdu rozloučit a zvesela odkráčím za lepším. A nudit se rozhodně nebudu. Pomáhám s něčím Typoškovi a jeho kumpánům, doma na mě taky čeká několik restů, možná se mi podaří sepsat něco do školy a pak mám Kusanec. Ten v neděli oslaví neuvěřitelné 3 roky. Nemůžu uvěřit, že jsem ho se svou (ne)disciplínou vydržela psát tak dlouho. Ale jsem za to moc ráda. Je totiž takový můj deník. Jsem ráda, že se díky němu můžu vracet do minulosti. Před chvilkou jsem se třeba zakoukala do prvních fotek Erwína a začala se hrozně moc těšit na toho našeho druhého mrňouska! Zároveň bych lhala, kdybych nepřiznala, že mám radost z toho, že si sem moje zápisky chodíte číst i vy. Vždycky mě potěší, když někomu můžu s něčím pomoct nebo v něčem inspirovat. Pro dnešek ale končím a jdu si užít ten slastný pocit, že něco končí a něco začíná...

2 komentáře: