středa 4. listopadu 2015

TO CHCI! / JAKO LAŇKA (MALÉ TĚHOTENSKÉ LAMENTOVÁNÍ)

Dostávám se do stádia, kdy si většinu dne připadám jak přežraná velryba. Obléct si ponožky a nazout boty je úkol hodný hadí ženy. Při telefonování za chůze díky zrychlenému dechu a občasnému vzdechu zním, jak když jsem si zřídila erotickou linku. Při jednoduchých úkonech, jako je vylézání z vany, bych si aspoň na malinkou chviličku přála mít svižnost laňky. Dobrá zpráva ale je, že se díky tomu pomalu přestávám bát porodu. Spíš mě děsí, jak zvládnu ty další dva měsíce, které mám před sebou. Před usnutím mám občas strach, že mě ráno Typoška najde zadušenou vlastní vahou. Nebo že nebudu moct vstát a z lůžka mě budou muset vyprostit hasiči. Přitom s Erwínem jsem byla daleko rozložitější a živě si pamatuju, že jsem vůbec nechápala, na co si ostatní těhule stěžují. Naopak jsem vtipkovala, že bych si ho v břiše nechala klidně tři roky. Vylezl by pak rovnou jako roztomilý chlapeček, co plynule mluví, jí způsobně příborem a chodí samostatně na záchod. To u Adélky klidně oželím a naučím jí to sama. Snad se mi za to odmění lehkým porodem...

2 komentáře:

  1. Určitě to tak bude... druhý porod bude fajn, říkaly mi to máma i babička.) Já jsem úplné finále nezažila, Domi se narodila dřív, ale i tak tyhle velrybí pocity moc dobře znám:) Například jsem se nevešla do balerínek, to bylo hrůzné zjištění.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás v rodině jsou taky druhé porody lehčí, tak snad budu pokračovat v nastolené tradici! A ty balerínky naprosto chápu. :)

      Vymazat