Jedeme v tom spolu

Poslední dobou mě stále víc znepokojuje stoupající nevraživost vůči ostatním. Samozřejmě, že některé obavy chápu, ale nenávist se nenávistí porazit nedá. A nálada společnosti a některých našich politických „špiček“ mě upřímně děsí víc, než nebezpečí, které nám hrozí zvenku. Copak to Evropa relativně nedávno nezažila? Copak jsme už u nás hromadně neobviňovali a neperzekuovali Židy, Romy, homosexuály, tělesně a duševně postižené, sociální demokraty, církev, buržoazii, imperialisty...?!? A pomohli jsme si? Opravdu si musíme vždycky najít nějakého pofiderního nepřítele a upnout svůj strach na něj, místo toho, abych řešili reálné problémy a nenechali sebou manipulovat šikovnými politiky? A jsou skutečně životy všech těch rozhněvaných diskutérů a obránců „našich tradic“ a „národa“ v takovém ohrožení, že musí bít na poplach tak vulgárním způsobem?  A do svého iracionálního strachu a rozhořčením nad nespravedlností zahrnout kromě výše jmenovaných třeba i umělce, seniory a mámy, co cestujou MHD? Pořád se mi chce věřit, že rozumná většina ve společnosti převyšuje počet těch, kteří si nevidí na špičku nosu a mají potřebu se slepě proti někomu vyhraňovat. Jsme jen prostě trochu míň vidět. A i proto jsem se rozhodla podpořit kampaň HATE FREE CULTURE s názvem Jsme v tom společně, která chce upozornit na to, že terčem nenávistných internetových diskusí se může stát opravdu kdokoliv. Příště klidně i vy.