Přírodní zubní pasty ano či ne? & Naši čistící favoriti

Už nějakou dobu mi vrtá hlavou, jak je to s přírodními pastami na zuby. Bývají bez fluoru, o kterém jsme ale vždycky slýchali, že posiluje zubní sklovinu. Na druhou stranu jsem už několikrát četla, že jeho pozření, kterému u dětí prostě při čištění zubů zabránit nelze, není pro dětská tělíčka zrovna to pravé ořechové. Víte, že v posledních letech sahám po přírodních, ekologických, etických a šetrných alternativách všude, kde to jde. Zároveň si chci ale zachovat zdravý rozum a radost ze života. Nechci podléhat panice pokaždé, když moje děti sáhnou po nezdravém jídle nebo si na návštěvě (ne)vyčistí zuby tou správnou pastou. Strašení matek a lidí vůbec je docela výnosný business. A tak jsem oslovila tvůrce aplikace GreenScan, na kterou jsem narazila díky jejich kampani na Hithit, a poprosila je, aby mi zodpověděli několik otázek, které kolem dětských zubních past mám. Odpovědí se ujala Žaneta Havírová, iniciátorka projektu GreenScan, která vystudovala chemii a technologii ochrany životního prostředí na VŠB - TU Ostrava. Tedy člověk vybavený znalostmi, které já prostě nikdy mít nebudu. A co si tedy o dětských zubních pastách myslí?

Duhový pár / Honza & Lukáš

Srpen je pro mě začátkem příchodu babího léta a Prague Pride. Přiznávám, že nejsem v problémech LGBT komunity nijak angažovaná, ale rozhodně po očku sleduju, co se na tomhle poli v Čechách i v zahraničí děje a upřímně mě překvapuje konzervativnost a krutost některých lidí a skupin. Když se před pár lety k prvnímu Pride pochodu vyslovil náš slovutný pan prezident a jeho mluvčí, změnila jsem si datum dovolené a do pochodu se zapojila. Cítila jsem to jako svoji občanskou povinnost. Protože to, že se zamiluju do někoho, kdo se vymyká zažité společenské představě, by mě nemělo obírat o má práva na spokojený a bezpečný společný život. V srpnu vás u mě na blogu čeká série rozhovorů s několika páry, kteří se angažují více. I proto, že se jich to osobně týká...

Ramadán / Rozhovor s Andreou

Muslimům tyto dny končí postní měsíc ramadán. Sama držím půst na Jom Kippur a vždycky mě zajímalo, jaké to je postit se na rozdíl od našeho od soumraku do soumraku po celý měsíc - i když "jenom" od rána do večera. Nedávno jsem se díky svému blogu seznámila s Andreou, která vede magazín LOHAS a která je muslimka. Poprosila jsem jí, jestli by mi tajemství měsíčního postu trochu neodhalila...

Správný táta / Štěpán / Menaše

Štěpán, hebrejským jménem Menaše, je rabín. A rozhodně patří k mým nejoblíbenějším rabínům. Má v sobě moudrost a vtip, talmudské rady umí vystihnout stručně a trefně. Někdo mluví půl hodiny a nic moc neřekne. Štěpán mluví pět minut a řekne víc. Vždycky, když ho s Typoškou vidíme, je nám líto, že se s ním, jeho ženou Katkou a s jejich malým synem nevidíme častěji. Když byl Erwín a Eliáš a kupa dalších dětí ještě na houbách, Štěpán s Katkou organizovali jednou za měsíc šábesové večeře v restauraci King Solomon. Moc rádi na ně vzpomínáme a doufáme, že až to podmínky dovolí, se k této tradici vrátíme. Štěpán byl i na naší svatbě a z jeho slavnostního přípitku pochází i tahle fotka. Nechtělo se jim zveřejňovat fotku jejich syna, což jim doufám odpustíte.

Správný táta / Joachim

Joachim Dvořák je editor a nakladatel. Založil kulturní revue Labyrint, kterou vydává už 24 let. Ve stejnojmenném nakladatelství objevil několik nových českých autorů a krom jiného se mu také podařilo vrátit do českého kulturního povědomí spisovatelku Lenku Reinerovou a výtvarníka Petra Síse. Díky práci občas Joachima potkávám už několik let. Poprvé jsme se viděli v New Yorku právě díky akci s Petrem Sísem, který je mimochodem jeden z nejšaramantnějších českých mužů. Ostatně spolu s Joachimem. Poslední dobou se jeho Facebookový profil hemží nejen pracovními zprávami, ale i momentkami ze života s jeho dcerkou Miou. O Velikonocích s ní byl koledovat a tím u mě jako otec získal aspoň deset bonusových bodů. Jsem ráda, že se nechal pro můj blog vyzpovídat a doufám, že se vám rozhovor bude líbit stejně jako mně!

Správný táta / Karel

Karla jsem poznala na Bohemia Jazz Festu, pro který pracoval, a na kterém jsme se s Typoškou každý rok viděli a díky tomu se vlastně dali dohromady. Kromě produkce a PR pro kulturní a neziskové organizace Karel pracuje jako psychoterapeut a kouč. Jak píše na svém webu zajímá se o souvislosti duše a těla a jeho vášní a předmětem zkoumání je zpěv a lidský hlas. S žádostí o rozhovor jsem ho požádala i díky tomu, že se angažuje na festivalu Tátafest, který se letos v Praze odehraje 15. června ve Stromovce. Má sympatickou ženu, dvě krásné dcerky a všechny předpoklady k tomu, aby pro nás bylo  nahlédnutí do jeho otcovské duše přínosné.

Správný táta / Typoška

Minulý měsíc jsem na počest Dne matek vyzpovídala čtyři české maminky, které žijí v zahraničí. Povídaly jsme si hlavně o rozdílech ve vnímání rodičovství a o praktických záležitostech týkajících se příchodu dětí v daných zemích. Jsem ráda, že měl tento cyklus ohlas, i já jsem se díky němu dozvěděla mnoho zajímavého. Protože v červnu slaví svátek otcové, rozhodla jsem se tento měsíc oslovit několik zajímavých otců. A začla jsem hned doma a vyzpovídala pro vás Typošku.

České maminky v zahraničí / Hanka v Japonsku

Hanka je jediná Češka žijící v zahraničí, kterou jsem pro vás vyzpovídala, kterou neznám. Chtěla jsem někoho z úplně jiné kultury a nakonec se mi přes Tokijskou domovnici podařilo napojit na facebookovou skupinu Češek žijících v Japonsku. Hanka je jednou z jejích administrátorek a jelikož měla na profilové fotce dítě, u kterého jsem odtušila, že by mohlo být její, spojila jsem se s ní. Jsem moc ráda, že byla ochotná na moje otázky odpovědět. Do Tokia se dostalo díky partnerovi, kterého potkala na studiích v Anglii. Protože ale mimo jiné studovala obor Japonština a japonská společnost a měla za sebou v Tokiu roční výměnný program, nebyl to pro ni zas takový krok do neznáma. Teď už tam spolu žijí 4 roky. Před 2,5 lety se jim narodil syn a tak mateřství v jiné kultuře zažívá na vlastní kůži. Jak ale sama podotkla, žije ve velkoměstě a místní zvyky se mohou dost lišit od jiných oblastí...

České maminky v zahraničí / Lea v Izraeli

Leu znám už tak dlouho, že si ani nepamatuju, kde jsme se vlastně  seznámily. Střetávaly jsme se v různých okruzích lidí a díky Facebooku zůstaly v kontaktu i poté, co se Lea před několika lety přestěhovala do Izraele. Tam založila na naše poměry početnou rodinu a vypadá, že se jí tam vede moc dobře. Jsem ráda, že mi dovolila nakouknout do svojí domácnosti a doufám, že pro vás bude nakouknutí do rodiny věřících a praktikujících židů také zajímavé.

České maminky v zahraničí / Jasena v USA

Jasena studovala Mezinárodní teritoriální studia na FSV UK s mojí nejlepší kamarádkou. Když jsem ji poznala, neuměla si moc představit, že by žila někde jinde než v Čechách. Pak ale potkala sympatického Phila a bylo jasno! Ukázal jí, že New York, kam se po pár měsících odstěhovali, sice není na první pohled tak krásný jako Praha, ale jeho krása se skrývá uvnitř. Své vzdělání a obdiv ke kulturní rozmanitosti zúročila ve své práci pro OSN, kde působila sedm let. Pak se jí narodila překrásná dcerka Sophia a s Philem se přestěhovali do domu kousek od New Yorku. Jasena se sice brzy nato vrátila do práce, po příchodu okatého Juliana se ale rozhodla kariéru přerušit a zůstat s dětmi na chvilku doma. Mateřství si moc užívá, ale zároveň spřádá plány do budoucna. Tady jsou její odpovědi na moje všetečné otázky...

České maminky v zahraničí / Helena v Austrálii

Helča je moje spolužačka ze základní školy. Z dětství si pamatuju, že na mě udělala dojem její hippie rodina, kterou jsem jí někdy trochu záviděla. Rodiče oslovovala jménem a k tomu měla dva mladší brášky, což bylo na tu dobu taky trochu neobvyklé. Po základce šla studovat oděvní průmyslovku a já gypl a ztratily jsme na sebe kontakt. Přes místní tamtamy jsem se doslechla, že se odstěhovala do Austrálie a je maminkou tří dětí. Před pár měsíci jsme se spojily přes Facebook a když se nedávno ozvala, že je v Praze, moc jsem se těšila, že se uvidíme. Nebyl problém se poznat a nad kafem jsme si povídaly, jako bychom se neviděly týden. Jsem moc ráda, že mi pro vás odpověděla otázky o rozdílech rodičovství u nás a v Austrálii. Já jsem je přečetla jedním decham a doufám, že pro vás budou také zajímavé.

Přátelství navzdory Hitlerovi

Juditu Matyášovou znám už několik let. Kdysi jsme spolu pracovaly, pak ale odešla, aby se mohla naplno věnovat mapování života France Kafky, z kterého vznikla zajímavá kniha Na cestách s Franzem Kafkou. Posledních několik let zpovzdálí s obdivem pozoruju, jak se vrhla do dalšího projektu. S houževnatostí sobě vlastní dohledávala osudy dětí, které strávily část druhé světové války ve Skandinávii. Donedávna se o nich skoro nic nevědělo a ani oni samy nezůstaly většinou v kontaktu. Díky Juditě se mohly po letech dozvědět, kam je osud zavál a dokonce se i setkat. V říjnu Juditě vyšel soubor příběhů, který nese název Přátelství navzdory Hitlerovi. Od knížky jsem se vůbec nemohla odtrhnout. Příběhy Dity, Nemky, Kuličky, Judy a dalších jsou nejen dojemné, ale i inspirativní. S Juditou jsem si povídala o tom, jak kniha vznikla.

Nedovolte svému mozku zahálet

Foto: Vojta Brtnický, z návštěvy výstavy AD HOC! 

Většina mých blízkých kamarádek si už jedno dítko před pár lety pořídila a teď jedou druhé kolo. Měla jsem skvělou šanci odpozorovat jejich těhotenský a mateřský vývoj. Na jednu z věcí, na kterou si díky nim dávám setsakra pozor, je moje hlava. Tu je totiž během mateřství lehké ztratit. Je inspirující vidět, jak se s nutností zaměstnávat intelekt jednotlivé kamarádky popraly. Dneska vám představím Šárku, která si založila vlastní Jazykové studio se speciálními kurzy pro rodiče s dětmi. Moto jejího studia  - Nedovolte svému mozku zahálet - jsem si s dovolením vypůjčila.