Erwín předškolákem / První týden

Z Erwína je předškolák! Sice jsem se přechodu do nové školky moc nebála, protože spolu s ním šlo i několik kamarádů, ale i tak jsem byla zvědavá, jak se mu tam bude nakonec líbit. A líbí! Jsem na něj hrozně moc pyšná. Rozkoukal se tam hned a do školky se každé ráno opravdu těší. První týden jsem si na památku zaznamenávala jeho postřehy. Tady jsou včetně několika dalších fotek z prvního dne. Hezké počtení a doufám, že vaše děti přechod z léta do neprázdninového režimu také snášejí dobře! 

První Předškolácký den se Erwín probudil (i když to tak z téhle fotky zrovna nevypadá, ale lepší se mi v přesvícené chodbě nepovedla) s výkřikem: "Dneska je nejlepší den mýho života!" (Opravdu doufám, že tenhle optimismus Medvídka Pú šmrncnutý SpongeBobem hned tak neztratí.) Na cestě jsme strávili asi půlhodinku v tramvaji a udělali si z toho takový malý randíčko s povídáním a žvejkačkovym piknikem. Po vstupu do budovy, kterou sdílí nejen školka, ale i škola a osmileté gymnázium, nás přivítal pěkný mumraj. Na dvoře hrála školní kapela, kterou jsme teda propásli, ale i tak, není to boží? Ve školce jsme zjistili, že byl přiřazen do třídy Lvíčat a vyfasoval značku vína. Zase radost. (Jak já mu někdy závidím...)  S Typoškou jsme si řekli, že to oběma dětem první den usnadníme, vyzvednem je po o a vezmem je na zmrzku a já pak s Erwínem ještě půjdu do kina na Úžasňákovi. Ti byli sice dobrý, ale něžný a dojemný předfilm Bao/Knedlíček od čínsko-kanadské režisérky Domee Shi nás oba dostal víc. (Doporučuju si vzít kapesník a mrknout se na něj na Youtube tady. TRvá sice jenom dvě minuty, ale zůstane ve vás na dlouho.) V mezičase jsme to ještě vzali přes Hamley's, kde jsme si hezky pohráli. Posledním highlightem dne bylo, že jsem oběma cestou domů koupila deštník, o který žadonili už pěknou řádku měsíců (pokud taky sháníte nějaký hezký a ještě k tomu skládací, mrkněte se do Rossmanna). A jeho dojem z prvního školkového dne? "Paní učitelky jsou hodný, dostáváme málo jídla a nemusíme ho dojídat. Fakt!" :)

Než pokročím k následujícím dnům, chtěla bych tu ještě zmínit Adélčino intenzivní růžové období. Právě u ní probíhá silná identifikace s holčičím světem a vyžaduje nejen růžové oblečení, včetně holčičích kalhotek, ale třeba i růžový kelímek na pití (díky, Done by Deer, za vaše vkusné RŮŽOVÉ nádobíčko!). Pokud zrovna něco z toho není po ruce, strhne se scénka, kterou v angličtině trefně popisují jako "all hell breaks loose". Biblický pláč a skřípění zubů je proti její determinaci slabý odvárek. A i když je nakonec se svým outfitem spokojená, stihne se za odpoledne i třikrát převlíknout! Já sice taková nejsem, ale dokážu to pochopit. Typoška ale z téhle stránky holčičího světa občas slušně ztrácí nervy... A když už jsme u týhle fotky, tak Erwín je teď zase pěknej lezoch. Leze na stromy, keře, ploty, ohrádky, zábradlí, tyče... Prostě na všechno. Ujít s ním 50 metrů je občas slušné zenové cvičení. Miluju je oba, ale občas pochybuju, že jejich dětství přežijeme ve zdraví... :)


Tak a zpátky do školky. Druhý den byly k obědu špagety a největší událostí dne bylo, že ho jeho kamarád Dany naučil jezdit na "kole bez malých koleček". "Prostě mi to ukázal a jel jsem!" Díky, Dany! Odpoledne se ve škole konalo charitativní pečení chal, které jsem bohužel propásla, ale odpoledne jsme se k mumraji maminek a dětí přidali a Erwín si tam se svejma starejma i novejma kámošema slušně zařádil. Ve středu byl první den, kdy jsme prubli jet do školky metrem a odpoledne jsem poprvé vyzvedávala obě děti (celé nám to trvá kolem 1,5 hodiny). Třetí den byla famózní polívka (bramboračka), opravdu mi obědy hlásí sám, a jako výslužku si každý domů nesl chalu, kterou dopoledne pekli. Taky má nového kamaráda Vlka. Když jsme se ho ptali, jestli je to jméno (ano je) nebo příjmení, odvětil: "Nevím, já mu říkám kámo." Čtvrtek taky dobrý, jeli se podívat do jeho předchozí školky, kde se konala oslava s třígeneračním centrem a v pátek zase po o, takže radost největší. Celý první týden při pátečním odchodu častoval radostným: "Tady je to geniální!" a já jsem opravdu šťastná a vděčná, že jsme se do týhle školky dostali. Co vy? Počítám, že hodně z vás šlo taky poprvé do předškoláků nebo dokonce do první třídy. Jsou tam vaše děti spokojené?