úterý 18. září 2018

Erwín předškolákem / První týden

Z Erwína je předškolák! Sice jsem se přechodu do nové školky moc nebála, protože spolu s ním šlo i několik kamarádů, ale i tak jsem byla zvědavá, jak se mu tam bude nakonec líbit. A líbí! Jsem na něj hrozně moc pyšná. Rozkoukal se tam hned a do školky se každé ráno opravdu těší. První týden jsem si na památku zaznamenávala jeho postřehy. Tady jsou včetně několika dalších fotek z prvního dne. Hezké počtení a doufám, že vaše děti přechod z léta do neprázdninového režimu také snášejí dobře! 

První Předškolácký den se Erwín probudil (i když to tak z téhle fotky zrovna nevypadá, ale lepší se mi v přesvícené chodbě nepovedla) s výkřikem: "Dneska je nejlepší den mýho života!" (Opravdu doufám, že tenhle optimismus Medvídka Pú šmrncnutý SpongeBobem hned tak neztratí.) Na cestě jsme strávili asi půlhodinku v tramvaji a udělali si z toho takový malý randíčko s povídáním a žvejkačkovym piknikem. Po vstupu do budovy, kterou sdílí nejen školka, ale i škola a osmileté gymnázium, nás přivítal pěkný mumraj. Na dvoře hrála školní kapela, kterou jsme teda propásli, ale i tak, není to boží? Ve školce jsme zjistili, že byl přiřazen do třídy Lvíčat a vyfasoval značku vína. Zase radost. (Jak já mu někdy závidím...)  S Typoškou jsme si řekli, že to oběma dětem první den usnadníme, vyzvednem je po o a vezmem je na zmrzku a já pak s Erwínem ještě půjdu do kina na Úžasňákovi. Ti byli sice dobrý, ale něžný a dojemný předfilm Bao/Knedlíček od čínsko-kanadské režisérky Domee Shi nás oba dostal víc. (Doporučuju si vzít kapesník a mrknout se na něj na Youtube tady. TRvá sice jenom dvě minuty, ale zůstane ve vás na dlouho.) V mezičase jsme to ještě vzali přes Hamley's, kde jsme si hezky pohráli. Posledním highlightem dne bylo, že jsem oběma cestou domů koupila deštník, o který žadonili už pěknou řádku měsíců (pokud taky sháníte nějaký hezký a ještě k tomu skládací, mrkněte se do Rossmanna). A jeho dojem z prvního školkového dne? "Paní učitelky jsou hodný, dostáváme málo jídla a nemusíme ho dojídat. Fakt!" :)

Než pokročím k následujícím dnům, chtěla bych tu ještě zmínit Adélčino intenzivní růžové období. Právě u ní probíhá silná identifikace s holčičím světem a vyžaduje nejen růžové oblečení, včetně holčičích kalhotek, ale třeba i růžový kelímek na pití (díky, Done by Deer, za vaše vkusné RŮŽOVÉ nádobíčko!). Pokud zrovna něco z toho není po ruce, strhne se scénka, kterou v angličtině trefně popisují jako "all hell breaks loose". Biblický pláč a skřípění zubů je proti její determinaci slabý odvárek. A i když je nakonec se svým outfitem spokojená, stihne se za odpoledne i třikrát převlíknout! Já sice taková nejsem, ale dokážu to pochopit. Typoška ale z téhle stránky holčičího světa občas slušně ztrácí nervy... A když už jsme u týhle fotky, tak Erwín je teď zase pěknej lezoch. Leze na stromy, keře, ploty, ohrádky, zábradlí, tyče... Prostě na všechno. Ujít s ním 50 metrů je občas slušné zenové cvičení. Miluju je oba, ale občas pochybuju, že jejich dětství přežijeme ve zdraví... :)


Tak a zpátky do školky. Druhý den byly k obědu špagety a největší událostí dne bylo, že ho jeho kamarád Dany naučil jezdit na "kole bez malých koleček". "Prostě mi to ukázal a jel jsem!" Díky, Dany! Odpoledne se ve škole konalo charitativní pečení chal, které jsem bohužel propásla, ale odpoledne jsme se k mumraji maminek a dětí přidali a Erwín si tam se svejma starejma i novejma kámošema slušně zařádil. Ve středu byl první den, kdy jsme prubli jet do školky metrem a odpoledne jsem poprvé vyzvedávala obě děti (celé nám to trvá kolem 1,5 hodiny). Třetí den byla famózní polívka (bramboračka), opravdu mi obědy hlásí sám, a jako výslužku si každý domů nesl chalu, kterou dopoledne pekli. Taky má nového kamaráda Vlka. Když jsme se ho ptali, jestli je to jméno (ano je) nebo příjmení, odvětil: "Nevím, já mu říkám kámo." Čtvrtek taky dobrý, jeli se podívat do jeho předchozí školky, kde se konala oslava s třígeneračním centrem a v pátek zase po o, takže radost největší. Celý první týden při pátečním odchodu častoval radostným: "Tady je to geniální!" a já jsem opravdu šťastná a vděčná, že jsme se do týhle školky dostali. Co vy? Počítám, že hodně z vás šlo taky poprvé do předškoláků nebo dokonce do první třídy. Jsou tam vaše děti spokojené? 

4 komentáře:

  1. A to nechtěj vědět, jak se jmenujou Vlkovi sourozenci! :-) Vedle jejich rodičů se cítím těžce nekreativní. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to musím zjistit. Každopádně, Erwín v pátek přišel ze školky, že ho kousl vlk. :)

      Vymazat
  2. To je ještě radost, když jsou děti takto malé. Člověk si myslí, co je kolem nich starostí, ale to není vůbec pravda. Ne nadarmo se říká, že malé děti - malé starosti. Já si ale na své děti nemůžu stěžovat. Obě jsou zdravé a poslušné. Syn se teď hlásí na střední školu, tak mu pomáháme s přípravou. Zaplatili jsme mu cvičné testy , které ho na přijímací zkoušky připraví.

    OdpovědětVymazat
  3. Je to zajímavé. My jsme také naše děťátko připravovali minulý rok na jeho první školní den . Vůbec se ale není čeho bát, je to jeden z prvních krůčků, jak se z dítěte stává dospělák :-)

    OdpovědětVymazat