První narozeniny

Erwínovi bude v neděli jeden rok. Přijedou babičky a dědečkové a bude veliká oslava. Takhle jsem u prvního dortu pózovala já. Erwín dostane ten svůj na úplně stejném stolku a snad mu bude taky chutnat. Přeju vám sladký víkend! 

Padesátý první týden

Erwín chodí!!! Tedy chodí, zatím dělá jenom první nejisté krůčky. Poprvé je podnikl v neděli večer. Tváří se rozvážně a našlapuje opatrně. My se ale s Typoškou dmeme pýchou a samou láskou bychom ho nejraději umačkali. Je to náš veliký pašák!

Páteční odpoledne

Páteční odpoledne jsem strávila s kamarádem Noelem. Spočítali jsme, že se známe půlku mého života. Seznámili jsme se v roce 1996 v holešovické kavárně Globe, která se na několik let stala mým obývákem. Za srkání jahodového čaje jsem se na tomhle expatriotském ostrůvku naučila spoustu věcí. Noel je pokladnice znalostí a historek. Z nějakého důvodu si pamatuju, jak mi vysvětloval, co to znamená být bewitched a bewildered, posmíval se mi, když jsem poprvé přijela z New Yorku a záchodu začala říkat rest room, naučil mě několik slov v irské gaelštině, seznámil mě se spoustou zajímavých lidí a hlavně byl pozorným posluchačem, kdykoliv jsem se potřebovala z něčeho vypovídat. Teď se v Praze ukáže tak jednou dvakrát do roka. Kromě sezení v kavárně, jsme tentokrát podnikli i malou procházku. Přitom nám s Erwínem udělal i tuhle hezkou fotku. Tak slán, Noel a zase příště!

Padesát týdnů

Padesát?!? Erwínovi už je padesát týdnů!!! Možná je na čase z kuchyňské nástěnky sundat seznam, který jsme měli připravený na cestu do porodnice a který tam z nostalgie pořád visí. Stojí na něm: termoska / horká voda s citronem + mattoni, placatka / slivovice, foťák + nabíječka, telefon + nabíječka, pyžamo + přezůvky / Typoška, svačina / Typoška, hřeben (ten větší). Nemůžu uvěřit, že před rokem si to Erwín ještě hověl u mě v břiše, ale tady je důkaz. Teď už je to veliký kluk, který skoro chodí a skoro mluví. Bezpečně říká táta a pe (=pes). Opakuje bába a děda. Jen s mámou má pořád problém. Jednou jsem tada, jindy papa, tak nevím, jak si to mám vysvětlit...

Čtyřicet devět týdnů

Erwíňáka postihla separační krize. Nemůže se odtrhnout od tatínka. Pořád se k němu sápe a mě odstrkuje. Argumenty, že já jsem si ho porodila na něj neplatí. O víkendu udělal první krok! Sice jenom takovej mini mezikrůček od nás ke stolku, ale i tak. Postává už jako mazák a občas u toho i mává rukama a nezhroutí se, takže k prvním opravdovým krokům se už asi schyluje... PS: Nepřipadá vám na týhle fotce trochu jako Pavel Nedvěd?

Vítězná krása

Dneska si dovolím ještě jeden soutěžní příspěvek. Tuhle parádu na krk jsem nedávno vyhrála v DIY kreativní soutěži na blogu Jane at Home. Jano díky moc, k tomuhle modrému tričku je tvůj šedobílý náhrdelník jako dělaný. Mám z něj opravdu velikou radost! PS: A můj soutěžní výtvor Sloni a sušenky se dneska dokonce dostal do výběru magazínu Bonami mezi krásné věci, které můžete pořídit dětem do pokojíčků, aby se jim dobře spalo.

Čtyřicet osm týdnů

Nemůžu uvěřit, že už je to skoro rok, co je Erwín s náma. Před dvanácti měsíci si to ještě hověl v mým břiše a já očekávála ten magický okamžik, až se narodí a my si poprvé budeme hledět do očí. Jak je vidět z fotek, zařídil si u mě docela obstojnej bejvák. Prostoru měl evidentně dost, ale asi už byl na nás taky zvědavej a dorazil přesně ten den, co jsem ho očekávala. Od té doby mezi nás přinesl tolik radosti, že se to ani vypovědět nedá... Je úžasně společenský. Na všechny okolo se culí a teď i mává. Často za to obdrží milé slovo, úsměv nebo pohlazení. A občas i nějakýho tuzéra.

Líný víkend

Plánů bylo habaděj, ale nakonec jsme zvolili línou víkendovou variantu. Pravidelný sobotní nákup v Holešovické tržnici, odpoledne u rodičů, dortíček (a piškoty) v Savoyi, večeře v Coloseu. Nikam jsme nespěchali a víkend si moc užili. A ti, co sledují i můj Facebook vědí, že mám konečně i nové šaty! Doufám, že jste taky měli pohodový víkend. Stihli jste Komiksfest? 

Čtyřicet sedm týdnů

Minulý týden jsem zapomněla zmínit, že byl Erwín poprvé na nočníku. Babí ho na něj šoupla, protože jeho (bezesporu téměř geniální) maminka na nočník chodila už v osmi měsících. Erwín nejdřív vůbec nevěděl, k čemu to zařízení slouží a jal se prchat. Když začal čůrat, babí ho ale na něj hbitě posadila. Tvářil se prý hrozně lítostivě... Asi si chtěl to čůrání schovat, stejně jako si syslí v nose nudle, na které si nenechá ani za nic šáhnout. Po dlouhé době se taky shledal s tetou Blankou, která přišla hlídat. Vzala ho poprvé na hřiště. Zkusil si tam skluzavku i houpačku. Musím se tam s ním taky brzy vypravit, aby si nemyslel, že je teta větší správňák než já! Myslela jsem si, že je na hřiště ještě brzy, ale evidentně se tam už zabaví. V kolika jste tam začali s ratolestmi chodit vy? A od kdy jste začali s nočníkem? Mě se zdá, že je ještě brzy.

PS: V sobotu pomáhal Erwín Typoškovi vařit pivo. Malá událost v jeho životě, veliká v tom Typoškově. :)

Sloni a sušenky / Jane

Tohle je další z mých chabých pokusů o účast v dovednostní soutěži. Kdyby byl v sázce ostrovtip a znalost těch nejnepoužitelnějších faktů, měla bych možná šanci. Tentokrát na mě nezbyde ani bramborová cena... Ale soutěže jsou výzva a spolubogerky se mají podporovat, takže hurá do toho. Ukážu vám a Janě z Jane at Home svůj jediný pokus o DIY projekt.

Čtyřicet šest týdnů

Minulý týden byl plný zážitků. Pro nás i pro Erwína. Největší událostí bylo, že strávil první noc bez nás. Moje mamka dala Typoškovi k svátku lístky do Národního a nabídla, že nám k tomu kulturnímu zážitku dopřeje i hlídání. Všichni jsme to nesli statečně. Pro Erwín to bylo dobrodrůžo a i když se nám po něm stýskalo, ráno se jen tak povalovat v posteli, udělat si k snídani omelety a pak se do ní zase vrátit, bylo božské...

Přes víkend u nás byla návštěva, jak už jsem psala tady. Byli jsme na Žižkovské věži a pak už jsem to pro jistotu brala s Erwínem easy. Zase si někde spískal rýmu a vůbec byl z dětí trochu přestimulovanej. A rýsuje se mu druhý zub! Dostal zákaz kousání a šaty za odměnu jsou víc, než aktuální!

Čtyřicet pět týdnů

Minulé úterý jsme byli u paní doktorky pro druhou várku očkování. Erwín byl ve svém živlu. Na doktorku i sestřičku házel laškovně očkem a nešetřil úsměvy. Při vpichu se sice tvářil ublíženě, co mu to jako dělaj, když je tak roztomilej, ale asi po pěti sekundách popotahování se už zase usmíval. Taky nám ho zvážily a přeměřily - aktuální míry: 9,3 kg a 75cm.

Poslední dva týdny bojkotuje oběd. To, co mu dříve chutnalo, najednou odmítá. Po dvou třech lžičkách zarputile sevře rtíky a šmitec. Vypozorovala jsem, že se to týká hlavně rozemletých potravin. Že by už se chtěl živit výhradně sám? Dráždí ho ten rostoucí zoubek? Nebo jenom zkouší, co vydržím? Stalo se vám to taky? A máte nějaký tip, co s tím? Prospívá dobře, takže asi ví, co dělá, ale doteď byl vzorný strávník...

Pan fotograf

Včera se nám konečně podařilo zrealizovat rodinný portrét. Z fotek jsme nadšení. V pondělí vám nějaké ukážu, teď ale běžím na Designblok. Hezký víkend!

Čtyřicet čtyři týdnů

Minulý týden jsme byli navštívit tatínka. Mamka byla na dovolené v Tunisu, tak jsme toho využili a vytáhli z něj nějaké fotky a rozumy. Chceme z nich udělat Erwínovi knihu o dědečkovi. A pak přejít k mojí mamce a vyzpovídat i Typoškovy rodiče. Jednou to určitě bude moc hezká památka. Při té příležitosti jsme navštívili místní zverimex. Erwín koukal na morčata, psouna a králíky, až se vykláněl z kočárku. O víkendu jsme ho tedy zase vzali do zoo. Tam ho ale daleko víc zajímaly děti. Tolik pohromadě jich zas tak často nevidí, tak si to užíval a hypnotizoval přítomné slečinky o sto šest.

Aby měl gendrově vyvážené hračky, dostal první panenku. Hrála si s ní už moje mamka a pak já, tak ať si zkusí takovým skvostem pohrdnout. Zatím se mu líbí. Ňoume jí očička a ožužlává hlavu.

Káva u Costů

Minulý pátek byl jeden z těch dní, kdy se nic nedaří. Celá vycukaná jsem si potřebovala na chvilku sednout a vydechnout. Vzpomněla jsem si na to, že mi kamarádka Gafna při minulém setkání dala tip na dětský koutek v kavárně Costa Coffee u Náměstí Míru. A protože jsem zrovna něco zařizovala v Žitný, šli jsme to tam s Erwínem omrknout.

Čtyřicet tři týdnů

Erwín má první zub!!! A taky dostal první maso. To mu ale vůbec nechutnalo. Pečlivě ho pinzetovým úchopem vybral a odhazoval do dáli. Aspoň si procvičil prstíky... Zato v kavárně ukořistěný citrón žužlal tak dlouho, dokud ho neudolal. Při každém soustě se zatvářil kysele a občas se i otřásl. Typoškovi - kterému jsem kdysi ukazovala videa dětí ochutnávající citón - bylo líto, že u toho nebyl. Doma si kulinární obzory rozšířil o mýdlo, který by byl snad taky schopný spořádat. Nedávno jsem si uvědomila, že se moc rád tulí. Když mě ráno vidí, přileze tryskovou rychlotí a vyleze mi na klín. Obejme mě kolem krku, něžně popotahuje za vlasy a já vrním blahem.

Čtyřicet dva týdnů

Máme za sebou docela rušnej týden. Začali jsme chodit do The Little Gym, kde se nám oboum moc líbí. Při zkušební hodině sice Erwín koukal vyjukaně a párkrát i popotáhl moldánek, ale na podruhý už se hbitě zapojil do cvičení i do průzkumu. Je ve skupině nejmladší, tak ostatní děti spíš opatrně pozoruje. Hnedka zkraje si ale vyhlíd jednu pohlednou holčičku, tak uvidíme co z toho bude. Po cvičení jsem měla sraz s kamarádkou a její roztomilou dcerkou Rózou. Oba se nesměle oťukávali, zatímco my stihly probrat spoustu zajímavých věcí.

Rýma je zpět a už jsem smířená s tím, že bude nějakou dobu naše stálá kámoška. Erwín teď vypadá jako čertisko. Nudle u nosu je jeho veliké bohatství, na které si nenechá ani za nic šáhnout. Je tedy skoro celý den unudlený a opatlaný od pokusů samostatného krmu. Snaha o to ho trochu zcivilizovat vyvolá žalostné naříkání. A to prosím k tomu nepoužívám nasliněný kapesník. To by se totiž ještě dalo pochopit...

Módní ikony

Každá módní ikona se minimálně jednou za život musí nechat vyfotit před stěnou pokrytou šťavnatými logy partnerů nějaké stylové akce. My jsme v pátek a v sobotu s Erwínem navštívili STUDIO designSUPERMARKET, kde nás tak Typoška taky zvěčnil.

Čtyřicet jedna týdnů

Přemlouvat Erwína ke spolupráci je stále těžší. Na vařenou nudli ho neutáhnu, ale na fusekli naštestí ještě jo. Už je pěkně akční. Leze po bytě, dělá brmm, brmm a zkoumá každý kout. Nejraději demoluje obsah knihovny a zkoumá pračku. Podél sedačky nebo stolku už ujde slušný kousek. A pomalu se začíná stavět sám bez opory. Dokáže stát asi půl sekundy, pak se zapotácí, jak Typoška po šesti pivíčkách a zklátí se opatrně k zemi. Co se týče jídla, nově si za poslední dva týdny dal vajíčka, ovesné vločky, červenou čočku, špenát a trochu jogurtu. Včera dostal od tety Gafny poprvé piškoty. Spořádal jich nejmíň osm, evidentně mu moc chutnaly. Měl taky první opravdovou rýmu, nic vážného, ale jelikož byl zrovna nemocný i Typoška, z obou stran ke mě v noci doléhalo mocné chrápání. Naštěstí jsou už oba zdraví a já se zase vyspím...

Berlin Love / Berlín s batoletem

Fotka je z KulturBrauerei, kulturního pivovaru

Berlín, má láska. Jak už jsem hlásila, před dvěma týdny jsme vyrazili na další cestu do Berlína. I tentokrát jsme sebou vezli Erwína, což byla výzva, protože sedět celý den v kočárku, mu už nevoní. Změny naštěstí snáší dobře. Cestu jsme si tedy užili náramně. Všichni tři. A vy teď můžete do Berlína nakouknout s námi...