Páteční odpoledne jsem strávila s kamarádem Noelem. Spočítali jsme, že se známe půlku mého života. Seznámili jsme se v roce 1996 v holešovické kavárně Globe, která se na několik let stala mým obývákem. Za srkání jahodového čaje jsem se na tomhle expatriotském ostrůvku naučila spoustu věcí. Noel je pokladnice znalostí a historek. Z nějakého důvodu si pamatuju, jak mi vysvětloval, co to znamená být
bewitched a
bewildered, posmíval se mi, když jsem poprvé přijela z New Yorku a záchodu začala říkat
rest room, naučil mě několik slov v irské gaelštině, seznámil mě se spoustou zajímavých lidí
a hlavně byl pozorným posluchačem, kdykoliv jsem se potřebovala z něčeho vypovídat. Teď se v Praze ukáže tak jednou dvakrát do roka. Kromě sezení v kavárně, jsme tentokrát podnikli i malou procházku. Přitom nám s Erwínem udělal i tuhle hezkou fotku. Tak
slán, Noel a zase příště!
Moc vám to sluší! Oběma!
OdpovědětVymazatvypadáte oba moc krásně..
OdpovědětVymazatpěkný den:-)
Děkujeme!!! Taky se měj dneska hezky!
Vymazatasi nebudu první, co ti řekne, že vypadáš jako tereza kostková, co:) čti - sekne vám to:)
OdpovědětVymazatNo, jo, to je fakt:) Nechceš za ni jít do StarDance, ať je to konečně aspoň trochu vtipný?:)
VymazatHele, tak to mi ještě nikdo neřek, ale v tý čepici tak vážně trochu vypadám. :)
VymazatJo a kdybych šla do StarDance, tak to byste se popukaly smíchy. :D
VymazatKrásná fotka a hezké povídání :))
OdpovědětVymazatDíky! :)
VymazatNení nad opravdové přátele!
OdpovědětVymazatTo je pravda. Je úžasný znát někoho tak dlouho.
Vymazat