pondělí 10. července 2017

Prázdninový deník 2017 / 1. týden

První prázdninový týden je za námi. Byl plný těch úplně nejjednodušších letních zážitků, na které se tak hezky vzpomíná. Podnikli jsme několik menších výletů a strávili pár dní "na venkově" u babí a u dědy. Chci nám letos zaznamenávat prázdninový deník a protože s tužkou a papírem bych se nejspíš daleko nedostala, podělím se s ním tady i s vámi tady.

Hned první prázdninový den jsme si odškrtli jednu z položek na mém letním seznamu a s kamarádkou a jejími dětmi jsme vyrazily cyklohráčkem na Okoř. Tedy původní plán byl lesní zoo, ale to se ukázalo jako neproveditelné. Vystoupily jsme sice na předepsané zastávce Kováry, ale ocitly se mezi poli. Bez jakékoliv značky nebo ukazatele. Dobrý muž v ojeté favoritce nám poradil cestu do blízkých Libochoviček a pak nás nasměroval dál ještě asi dva kiláky. Jenže jsme museli jít po silnici a udržet tři rarachy, jedno rarašátko a dvě matky při zdraví tělesném i duševním bylo docela náročné. Proto jsme v Libochovičkách odbočily a po modré se vydaly se podle rad dalších místních směr zřícený Okoř. 

Cesta to byla příjemná. Děti mohly volně skotačit a bafat na nás z lesa, pšenice a kukuřice. Ten den nás ale provázela smůla i dál. Já jsem si třeba doma zapomněla do foťáku vložit kartu a nemohla jsem výlet náležitě zdokumentovat. Pak už to zmíněné cestovní fiasko a k tomu počasí, které nás střídavě dusilo a sprchovalo. Na samotnou Okoř jsme se kvůli slejváku nakonec vůbec nepodívaly. Ani se nesvezly na kolotočích v podhradí. Poté, co jsme před deštěm neodjely autobusem, kterým jsme chtěly prchnout, ale který jaksi zrušili, jsme naštěstí našly parádní kavárnu ve Family Hotel Okoř, u které bylo hřiště. Po ledové kávě a zmrzlině jsme se pak spokojeně vydaly na cestu domů. My s Erwínem jsme ještě po příjezdu trochu probádali Dejvice, kde jsme třeba našli super vodní fontánu se sochami koňů. Erwín si tu na závěr naší výpravy smočil nožky a popovídal s chlapíkem, který o sobě trvdil, že ve Vietnamu zabil 800 lidí, kopal s Panenkou a dalšími legendami a ačkoliv má ruce jako hůlčičky, dokáže ještě pěkně nabančit i o mnoho mladším ročníkům...

V neděli jsem pak s dětmi vyrazila na oslavu narozenin Erwínova kamaráda Adama. Poté následovao několik obyčejných pracovních a školkových dní, které přerušily dva dny volna. První z nich jsme strávili v Praze. S Erwínem jsem si udělala randíčko a vzala ho do kina na Já padouch 3. Propašovali jsme si tam vlastní popkorn, který jsem nedávno objevila v našem bioobchodě. Věděli jste, že ho CountryLife dělá? Stál mě dvacku, což je oproti tomu kinovému značný rozdíl, ale hlavně obsahuje daleko méně soli. Mrkněte se na něj (tady) a pak se po něm třeba v nějakém svém oblíbeném obchodě se zdravou výživou taky poohlídněte. Do letňáku bude taky fajn. Ve čtvrtek jsme si pak odškrtli další položku z letního seznamu a udělali si výlet Posázavským Pacifikem do Pikovic/Petrova u Prahy. Ve stínu pod mostem jsme si udělali piknik, pocachtali se v řece, s přísedícími zavzpomínali na starý dobrý časy, dali si v místní cukrárně zmrzlinu a pak se pěšky vydali do Davle.

Cesta je asi 4,5 kilometru dlouhá a je vhodná pro pěší, běžce, kočárky, odrážedla i cyklisty. Většinou se jde kolem méně a více mastňáckých osadnických chat. Před některými jsou u řeky houpačky, lavičky a samozřejmě lodě. Podél řeky seděla i pěkná řádka rybářů, kterých jsou moje vzpomínky na Sázavu z dětsví plné. Na vítěze, který při procházce našel nejvíc turistických značek, čekala v nádražní hospodě odměna v podobě nanuku. Vlakem jsme byli na Hlaváku cobydup a já s Adélkou ještě stihla návštěvu u Jitky a Františka, zatímco Typoška a Erwín šli zkontrolovat naši (ne)úrodu na Prazelenině.



V pátek mělo pršet, tak jsme Erwína poslali za kámošema do školky. Nakonec bylo docela hezky a já aspoň stihla zkultivovat balkón, na který jsem nám v tržnici přikoupila mátu, šťovík a bobkový list. Sobotu jsme začali vydatnou snídaní a procházkou do Stromovky. Nedošli jsme ale daleko. Zlákala nás totiž Tiskárna na vzduchu, kde se zrovna konal dobročinný brunch.


Hrála tu příjemná hudba, stánky nabízely vábné pochutiny a hlavně jsme tu objevili pískoviště, na kterém si děti (aspoň chvilku) spokojeně hrály. Určitě budeme sledovat, co se tu o víkendech děje, protože je to fakt příjemné útočiště. (Většina akcí je bohužel pro bezdětné, ale to neva, jednou si sem třeba bez dítek na nějaký koncert nebo film taky vyrazíme...)

Po obědě jsem vyrazila s dětmi do Počernic za babí a za dědou, zatímco Typoška šel se svým bráchou objevovat taje pivní Prahy. Vyvětrala jsem tu svoje nové plavky, které jsem ulovila ve slevách v Petit Bateau. Jsou dokonalé a plánuju, že si je příští rok pořídím v jiné barvě a vzoru. Pokud ještě nějaké potřebujete, rychle se mrkněte na jejich web (tady) či zaběhněte do prodejny, právě totiž prodávají veškeré letní zboží o 30% levněji. A to už je docela znát.

Zbytek dne jsme se oddávali jednoduchým aktivitám, jako je bubnování na plechový lavor a běhání po zahradě.

Po večeři jsme šli zmalovaní (Erwín se mi vkradl do kabelky a zmasakroval mi moji oblíbenou rtěnku, což jsem v první chvíli málem oplakala.) a potetovaní (Adélka v kuchyni objevila velký zelený fix.) na malou výpravu do parku, který tu máme za humny. Na fotkách to vypadá, jako bychom byli na pláži. A opravdu jsem si tu v tom krásném světle zapadajícího slunce připadala jak na luxusní dovolené.

Adélku jsem uspala na vlastním těle a poslední zprávu Typoškovi psala s Erwínem za hluboké noci. Dívali jsme se totiž spolu na dokument o pakoních a já zase zatoužila ho vzít na safari do Afriky, což je můj velký sen...



Další den se k nám Typoška po obědě přidal a podnikli jsme společně cestu kolem nedaleké zatopené pískovny. Z té iPhonové fotky to není vůbec poznat, ale je to tu jak z nějaký detektivky - z vody trčí stromy a suché větve a kromě žab, labutí a dalšího ptactva tu nepotkáte ani živáčka. Adélka celou cestu prospala a Erwíňák si tak dosyta užíval naší pozornosti.

Večer jsme grilovali na grilu z dob, kdy se ještě grily dělaly z vyžebraných vodovodních přípojek. :)


Všichni jsme si moc pochutnali. Umouněným dětem se dělaly boule za ušima...

...a dospělým z požitých moků jihl zrak.

Jediný, komu se naše grilovačkam moc nezamlouvala, byl pejsek Flíček, který tu je na několik dní od bráchy v opatrování. Je to ještě divoké štěně, tak musel být chudák na vodítku pod jabloní. (Všimněte si toho strašidelného mimina z úvodní fotky, které má na hraní.) První prázdinový týden se nám moc povedl a já už se těším na další letní dobrodružství! Co vy? Jak jste strávili první prázdninové dny?

PS: Při sepisování článku jsem objevila několik fotek, které tajně Erwín nafotil mým mobilem. Skoro si je mám chuť doma vystavit. 

Žádné komentáře:

Okomentovat