středa 12. července 2017

Osmnáct měsíců s Adélkou! / Malá ségra velkýho bráchy

Adélce je dneska rok a půl! Už to není žádné mimino, ale právoplatný člen rodiny s vlatním názorem a náležitou urputností, se kterou se ho snaží prosadit. Většinu dne je veselá, společenská a upovídaná. Ráda se nosí a nejraději by se tak přepravovala celý den...



...pokud tedy zrovna někam nespěcháme, to by chtěla nazout "oty" (=boty) a "apat" (=ťapat). Boty ostatně obecně hodně miluje a často si zkouší i ty určené ostatním členům rodiny.

Je to typická malá ségra velkýho bráchy. K Erwínovi náležitě vzhlíží, což ji on neoplácí zrovna vřele. Když byla menší, spíš ji ignoroval, teď s ní často svádí nelítostný boj. Je mi jich líto obou. On trpí, že už nás nemá jenom pro sebe, ona zase zažívá nelibost, kterou on nikdy na vlastní kůži nepoznal.

A přitom toho od něj tolik okoukala! Miluje lego, hraje si s autama (ostatně jedním z prvních jejích slov/zvuků bylo brm, brm) a střílí klackama. Prohlíží si s Erwínem lepolero o těžké technice a ráda si s ním kope balónem. Víme, že ji miluje, cestou ze školky se na ni těší a často ji i láskyplně vítá. Poslední dobou se naštěstí množí okamžiky, kdy si spolu hrají. Nejvíc se zabaví u zavazovaní její jídelní židličky do švihadla a následném jejím tahání po bytě. Sice moc nevím, co je přesně účelem týhle hry, ale hlavně, že je baví.


Je neuvěřitelně komunikativní. Na kolemjdoucí volá "aoj" a "aschle" a často nás překvapí  poděkováním "dik". Z jídel si umí slovně vyžádat "aeba" (=chleba), "ohlík", "babán", "okrka" (=okurka), "jogrt" (=jgurt), "oda" a pití. A "etě" samozřejmě. Jí moc ráda. Když zmerčí, že se nějaké jídlo chystá, běží vzrušeně ke svojí židličce a opakuje "ňam, ňam." Občas si takhle v restauraci stoupne i k cizímu stolku a dožaduje se ochutnání. Když má hlad, významně si poklepe na hruď a řekně "had had" (=hlad). Na stejné místo si ostatně poklepává kdykoliv, když chce něco okusit. Sleduje už i opačný konec jídelního procesu a několik týdnů nám poklepáváním na plenku oznamuje "bobi". Několikrát se jí už podařilo použít nočník. Někdy nás chce ale přelstít a "bobi" hlásí naprázdno, protože ví, že bude následovat sprcha či koupel. Je to totiž vodní tvor. Vodu miluje a ve vaně by se ráda rochnila několikrát denně. Trochu si ještě plete slova máma a táta, ale už jsme zvyklí, že její volání se vztahuje na toho druhého. V poslední době ji zajímají a notně rozveselují "pfsa" (=prsa), "pipi" a "pďa" (=pinďa). Její další nejoblíbenější slova jsou "ada, ada, babí, děda, bejle, kytka, tady, tam, aló aló, balón, auto, oko, oki, pupik, mimi, haf haf, au, prd a není." A rozumí víc, než by se od takového špunta předpokládalo.

Je to taky pěkný nebojsa. Na hřišti se pokouší zdolat jakoukoliv prolejzačku, žebřík a klouzačku. Při vyzvedávání Erwína ze školky jsem se onehdá jen na chvilku otočila a už seděla na klouzandě a sama sjížděla dolů. Samozřejmě ji v samostatnosti podporuju a i když občas trnu, aby si neublížila, snažím se nechávat jejím objevitelským choutkám volný průběh. Obecně si tenhle věk moc užíváme. Je extrémně roztomilá a občas máme pocit - stejně jako si to pamatuju s Erwínem - že nám doma běhá trpaslíček z pohádky. Na jednu stranu se těším, až bude víc samoúdržbová, na druhou bych nejraději zastavila čas a nechala si jí na vždycky takovou, jaká je teď...

2 komentáře:

  1. Radko, krásně jsi to sepsala. Adélka je moc roztomilá a šikovná. Můžu se zeptat, odkud máte ty růžové sandálky? Díky.

    OdpovědětVymazat
  2. Slusi ji to a s tim zastavenim mas pravdu! Roze je o necele dva mesice min a je taky roztomilost sama. Je to uzasna doba, ale na druhou stranu se tesim na to az bude bez plin a az bude vic slovne sdelovat co ji travi a v cem je problem, aby se clovek nemusel dohadovat, domyslet a treba to stejne nakonec neni to, co chce sdelit :D

    OdpovědětVymazat