Před pár dny jsme se vrátili z týdenního pobytu v Krkonoších. Kromě sdílení fotek na Instagramu, jsem se snažila od technologií odstřihnout a pořádně si těch sedm dní v přírodě užít. S malým zpožděním tedy teprve teď sepisuju deník našeho třetího prázdninového týdne.
Jak už jsem psala v minulém zápise, předcházející týden byli spolu kluci v Žatci, zatímco já jsem si užívala doma jenom s Adélkou, a část rodiny pak přivezli s sebou do Prahy. Hned v den jejich příjezdu jsem je zatáhla do Stromovky na akci Jam Session, na které iniciativa Zachraň jídlo nechala uvařit tři veliké kotle džemu z ovoce, které by se jinak vyhodilo.
Džem se na nás bohužel žádný nedostal... (Fotky z akce jsou z FB Zachraň jídlo.)
...ale o to víc jsme se pak následující dny cpali morušema nad dětským hřištěm. (Adélka má na fotce starý klobouček, který má ale pořád moc ráda, ačkoliv v něm vypadá trochu jak mini slečna Marplová.) Kromě toho si Erwín mohl ze svého seznamu odšktnout letní návštěvu zoo a podnikli jsme i návštěvu do počernického pivovaru.
Já jsem si před cestou do Krkonoš pořídila objektiv s lepší světelností a zkouším se s ním teď sžít. Chtělo by to i nový foťák, protože na tom mém už pociťuju jisté limity, ale musím si na něj chvilku našetřit. Zatím mám radost, že můžu líp fotit třeba doma, kde nemáme úplně ideální světelné podmínky. Tahle fotka mi tak udělala radost jednak z fotografického hlediska, ale hlavně proto, že už si k sobě Erwín s Adélkou pomalu nacházejí cestu a občas se chovají i jako ukázkoví sourozenci.
A teď už několik fotek z prvních dnů ve Špindlu, kde jsme byli ve stejné chajdě, na kterou jsem jako malá jednou až dvakrát ročně jezdila. Byla to pro mě trochu nostalgie. Vybavovaly se mi vzpomínky na dlouhé temné chodby, po kterých jsme běhali a "rušili odpolední klid", zábradlí, podél něhož jsem jako dítě chodila, jídelnu, ve které jsem se tak moc (marně) snažila nevylít každý večer žlutou limonádu. K tomu si tu pamatuju kdejaký strom, mech a kámen u cesty. Je hezké tvořit dětem vzpomínky na prázdniny ve stejných kulisách. Stejně jako kdysi jsme se spolu prodírali divočinou,
...sbírali borůvky...
...hledali houby...
...a užívali si vzájemnou blízkost.
Erwín tu mohl spokojeně běhat po lese a šermovat klackama,
...v čemž se ho samozřejmě Adélka snažila napodobovat a střílela kolem sebe klackovou bambitkou.
Oba taky okoušeli radost z plodů lesa. Erwín už zdatně sbíral houby...
...a Adélka se zase úspěšně krmila borůvkama.
A jelikož je z bývalé podnikové chaty sporthotel, Erwín tu mohl ve chvílích volna trénovat fotbalové zákroky...
...a všichni jsme se stihli hned druhý den smočit v bazénu.
Pak se počasí prudce zhoršilo a byl čas vytáhnout pláštěnky, bundy a holiny. Ale o tom až zase příště...
Vypadá to moc pohodově a Vy všichni moc spokojeně ♥
OdpovědětVymazatDíky, tohle léto si chceme užít!
Vymazat