Můj porod a symbolické poděkování

Adélce už jsou skoro dva měsíce a já si doteď často v hlavě přehrávám její porod. Byl totiž o poznání hezčí než ten Erwínův. Ten byl sice pořádný macek (4,25kg) , ale i tak se nemůžu zbavit dojmu, že kleště, které nakonec k jeho cestě na svět použili, byly zbytečné. Říká se, že napodruhé to bývá jednodušší a Adélka se zdála být menší, i tak mě ale myšlenka na blížící se porod několik posledních těhotenských týdnů docela stresovala. A jaké to tedy nakonec bylo?

Jedeme domů!

Balím si fidlátka, oblékám Adélku do stejného medvěda, ve kterém jsme si přivezli Erwína a strašně se těším domů!!!