středa 5. srpna 2015
Sto třicet devět týdnů & mimi paprika
Velký brácha Erwín má za sebou poslední týden v letní školce. Věnovali se společně čtyřem živlům v židovství a v rámci programu pokryli i pověst o golemovi. Toho si i každý uplácal z pískové hmoty. Ten Erwínův se bohužel vzápětí rozpadl, takže jsem ten skvost ani nestihla vyfotit ani ukázat Typoškovi. Od té doby ale o golemovi často mluví. Brebentí třeba o tom, že měl v puse nebo na čele dírku, kam si strkal kuličku. Vezmu-li v potaz, že já o golemovi nejspíš slyšela až někdy kolem puberty, tak si říkám, že nás to dítko rychle intelektuálně předběhne... A když už jsme u těch živlů, povšimněte si jeho zemí pokrytých nohou. Typoška mu je sice chtěl ve Photoshopu trochu umejt, ale jen ať má hezky svou zálibu v chození naboso pěkně zaznamenanou! Nohy má sice teď pořád jak kominík a ta špína je zažraná, ale mi ho v tom podporujeme. (Ačkoliv to v ostatních rodinách občas vyvolává dětské vzpoury.) Díky školce si teď taky rád prozpěvuje modlitbu Modeh Ani, což je ranní poděkování, za to, že jsme se v pořádku probudili. Musela jsem si ji oprášit a teď mám chuť vytvořit z ní společný ranní rituál. Kromě hezkého významu má totiž i líbivou melodii. Další hezkou novinkou je, že začal být Erwín tulivější. Nevím, jestli je to nějaký vývojový stupeň, nebo jenom tuší blížící se příchod vetřelce a tak si mě chce víc užít nebo si mě k sobě připoutat. Každopádně si tu blízkost moc užívám. Rád mě třeba kráká ve vlasech. Recituju mu u toho: "Krákej, krákej, krákači, jednou mi to nestačí." A on se se mnou vždycky naoko hádá a tvrdí, že: "Stačí!" Další vtipným přírůstkem do jeho slovní zásoby je dramatické zvolání: "Ach ne!" Většinou to jen znamená, že si pokapal tričko, spadla mu nějaká hračka nebo upadl drobek. Nevím, kde to pochytil. Asi si jenom zkouší hrát z protiklady, ale zní to legračně. Mimino, které dosáhlo prenatálních 18 týdnů a velikosti větší papriky (cca 20,5 cm a 200 gramů - teda nevím, jaké papriky pěstují ti, co tyhle příměry vymysleli...) má pořád raději. Dává mi třeba ucho na břicho a kontroluje, jestli kope. Posílá mu po mě dobroty a na upozornění okolí, že bude mimino třeba taky brečet, pohotově odpovídá, že mu dá pusu. Nebo řízek. Mimino zatím roste, sílí a cvičí, což už občas cítím. Uši mu prý sice ještě trochu plandají, ale už je má na správném místě. A pokud nás poslouchá, mám radost, že slyší i Erwínovo veselé štěbetání...
Štítky:
Erwín,
mimino,
těhotenství,
týden po týdnu,
židovské tradice
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Mytí nohou ve Photoshopu! To by se Bibině líbilo :D
OdpovědětVymazatMně by se to občas taky šiklo... :)
Vymazataa, ritualy s detmi jsou nadherny:-)
OdpovědětVymazatnozicky a nejen ty jsou u nas take permanentne od hliny..
zdravime a prejeme vse dobre
mia
Prenatálních 18 měsíců je super :)))
OdpovědětVymazatNohy v pohodě, viděla jsi černější...mnohem černější :-D A nejde to dolů ničím, ani kartáčkem :-))
OdpovědětVymazatNo tyhle už jsou právě umytý. V originálních kominických bych si ho do postele nepustila...
Vymazat