čtvrtek 13. srpna 2015

Sto čtyřicet týdnů & mimi mango


Od minulého týdne jsme v Krkonoších, kde si to Erwín náramně užívá. O víkendu navíc přijela babí se sestřeničkama a tak má Erwín podnětů až až. I tady je úmorné horko, tak nevyvíjíme žádnou překotnou činnost a spíš se zdržujeme kolem chaty. Je u ní hřiště, louka s potůčkem, ohrada s kozama a ohrádky s morčaty a králíkem. Občas kolem proběhne kočka nebo přijdou něco sezobnout místní vypasené slepice. Na cestu jsem Erwínovi zabalila třetí číslo časopisu Raketa, kterou společně vylepšujem, červenou loďku na pouštění v potoce, nafukovací míč a kruh, fungl novou lupu, kterou už jsem zmiňovala tady, a pár auťáků. Zbytek zábavy obstarají klacky, kameny, vodní radovánky a hrátky s holčičkama. Náramně si užívám poklidných dní, kdy jsme téměř nepřetržitě spolu. Není kam spěchat a tak máme spoustu času na válení v posteli, mazlení a povídání. Každé ráno se těším, až Erwín vystrčí svou rozčepejřenou hlavičku z postýlky. Někdy jsem ještě v polospánku a pak s přehledem zahlásí: "Mámo, vstávej, už je ráno. Venku je sluníčko." Taky jsem se ho začala pravidelně ptát, co se mu zdálo. V posledních dnech to postupně bylo o jahodové a vanilkové zmrzlině, pejskách, dinosaurovi a o okurkách. Díky holčičkám si zase trochu rozšířil slovní zásobu. Obzvláště co se týče příkazů. V místní restauraci si po obědě hrají na školu a když odcházíme, Erwín nikam nechce jít, protože chce být paní učitelka. Ukazuje se u něj ale i otisk opravdových paní učitelek. Třeba při procházce lesem - poté co provedl něco, co ví, že nemá - na mě začal divoce gestikulovat a rázně rozkazovat: "Jdi do kouta! Nic neříkej, já se zlobím, jdi do kouta!" Evidentně ozvěna školky, kde si zlobivci za trest vyslouží  "time-out" v koutě. Při jídle v chajdě si oblíbil cukr z cukřenky a vymyslel si díky tomu hru na čaj, který potřebuje osladit. Vzrušeně se vždycky bouchá do hlavy a prozpěvuje: "Jsem čaj, čaj, čaj!" Ráno a večer ho jednou kostkou osladíme a je spokojenej. Mimino mezitím dorostlo do velikosti manga. Měří baj vočko 15,20 centimetrů a váží 240 gramů. Nohy a ruce už má ve správných proporcích a mozek teď na plné obrátky pracuje na vývoji všech smyslů. V dásničkách se mu dělají zoubky a tělo se pokrývá ochraným povlakem. A příští týden se už možná dozvíme, jestli to bude ségra nebo brácha!!!

6 komentářů: