pondělí 4. ledna 2016

Sto šedesát jedna týdnů & mimi očekávané jako vzácná orchhidej (40tt)

Už jsme připravený! Na mimino čeká košík půjčený od kamarádky Zuzky (díky!), který zatím občas ukořistí Erwín a udělá si z něj koráb. A my čekáme na mimino jako na květ vzácné orchideje. Evidentně se ale Adélce u mě líbí a ven nepospíchá. Už mám pěkně povolené kyčle a ostatní klouby a vazy a tenhle týden jsem sebou dokonce sekla na ulici. Ani vlastně nevím jak. Nejspíš se mi prostě jenom podvrkly uvolněné kotníky a já žuchla na tramvajových kolejích asi tak deset metrů od - naštěstí - stojící tramvaje. Pan tramvaják významně zacrnkal, asi že už by rád jel a nejsíš taky, aby mi dal patřičně najevo, kdo je tady pánem. Protože co kdyby se mi na těch čtyřech na kolejích zalíbilo, že jo. Naštěstí mi nějaká dobrá duše pomohla vstát a já se mohla zahanbeně odbelhat pryč... Přiznám se, že se mi v tu chvíli chtělo trochu plakat. Za pár minut z toho už ale naštěstí byla historka k pobavení Typošky a vyvolání údivu a soucitu u Erwína, který po té informaci vzorně a bez scének opustil školku a kolínka mi několikrát ochotně pofoukal. Zrovna tou dobou přinesl ze školky básničku o bramboře: Koulela se ze dvora velikánská brambora. Neviděla, neslyšela, že na ni spadla závora. Kam koukáš ty závoro? Na tebe ty bramboro! Kdyby tudy projel vlak, byl by z tebe bramborák. Zjevná paralela ho ale naštěstí nenapadla!

3 komentáře:

  1. Tak hlavne ze se ti nic nestalo. Krasnej košík.

    OdpovědětSmazat
  2. Tak hlavne uz ziadne pady. A tfuj tfuj tfuj, nech to mas uz za sebou, a podla moznosti v pohode! :))

    OdpovědětSmazat