středa 10. září 2014

Devadesátý druhý týden

Máme za sebou první týden ve školce. Ráno sice Erwín náš odchod opláče, ale hned jak se ho ujme nějaká paní učitelka, pláč za dveřmi ztichne. Začli jsme zlehka a chodíme si pro něj už na půl dvanáctou. Hned po obědě. I když zatím tam toho teda moc nesnědl. Bojujeme totiž s režimem, který s ním máme doma nastavený jinak. Určitě si to ale brzy sedne. Ze školky jsem nadšená a vím, že je v dobrých rukou, takže si z počátečních potíží moc nedělám hlavu. Kdyby byl v zařízení, kterému bych nedůvěřovala, nevím, jak bych ten přechod zvládla. Kromě přístupu učitelek i školkové koordinátorky, se mi moc líbí, že jsou ve stejné budově poskytovány služby seniorům. Když s Erwínkem odcházíme, skoro každý den si tak cestou domů popovídáme s nějakou babičkou, která jde zrovna na oběd. Starší děti letos budou pravidelně se seniory péct chally a v červnu se tu pořádal společný sportovní den. Moc mě tenhle aspekt dojímá a věřím, že jsou taková setkávání přínosná pro vechny zúčasněné. Je veliká škoda, že takových zařízení neexistuje víc.
---
Na obrázku jsou Erwínovy nové boty, které jsem ve slevě koupila v Baťovi. Taky vám přijde, že ceny dětské obuvy jsou neuvěřitelně vysoké? Pořád si na to nemůžu zvyknout.

2 komentáře:

  1. Taky jsem přemýšlela nad tím, proč jsou ceny za ty pidi botičky tak vysoké a pak mi došlo, že stejně největší podíl na ceně tvoří cena za práci... Proto jsou malé i velké botky stejně drahé. Materiál je minimální součástí ceny :)

    OdpovědětVymazat
  2. Preju Erwinkovi, at se mu v jeslickach libi. To spojeni se seniory je uzasne! A boty jsou cool:)

    OdpovědětVymazat