středa 18. března 2015

Sto devatenáct týdnů

Na téhle fotce to vypadá, jako by Erwínova póza byla důmyslně promyšlená a se zalíbením předvedená. Je to přitom jediná použitelná fotka ze série více či méně rozmazaných, které jsem s ním tentokrát nafotila. Chvíli totiž neposedí. Tedy skoro. Jedna věc ho totiž znehybní spolehlivě - "šotky" v mobilu. Nedávno navíc objevil kouzlo selfies a tak se nám teď galerie plní fotkami tmy, jeho šošolky, zaujatých očí a prstů u nohou, kterou se snaží zvěčnit. Mobilem by se zabavil pravděpodobně celé odpoledne, jenže k jeho škodě telefon nevnímáme jako hračku a poměrně rychle mu ho zabavíme. Nevěřím ani na vzdělávací a zabavovací aplikace. U jiných samozřejmě jejich používání vůbec neodsuzuju, ale sama raději nechám Erwína, aby koukal po okolí a nějak se zabavil sám. Třeba hovorem se spolucestujícími, pojmenováváním barev projíždějících aut nebo máváním na holuby. Ostatně ani v kočárku se mu nikdy nebimbaly žádné hračky. Možná jsem v tomhle radikální, ale svět mi prostě přijde příliš hezké místo na to, abych mu ho zastiňovala houpající se plyšovou opičkou pochybné estetické kvality. A možná i díky tomu Erwín usilovně pozoruje okolí a hbitě se cvičí v dovednostech. K mému překvapení už zvládá poznat několik písmenek a čísel. Dokonce se už snaží i počítat. "Dva, tři, čtyři, osm." Cestou do školky se skoro vždycky s někým skamarádí a při výstupu se zdvořile rozloučí. Po festivalovém setkání s jedním francouzským režisérem k jeho zdravícímu arzenálu přibyla francouzština. Několikrát už vesele zahalekal: "Ahóóój, bonjour, ça va, hello!" S Typoškou si říkáme, že si všichni musí myslet, jak doma Erwína ctižádostivě pérujeme a my jsme přitom - co se týče vzdělávacích aktivit - docela laxní rodiče. Už od miminka mi totiž přijde, že jsou děti takový malý robůtci, co se v pravý čas naučí přesně to, co potřebujou...

Erwín fotí selfie...

3 komentáře:

  1. Hmm, Bibi "selfíčka" taky miluje, ale fotíme je s ní zatím jenom my. Zato by se na ně hodiny vydržela dívat...

    OdpovědětSmazat
  2. co sa "vzdelavania" tyka, deti maju vlastne tempo a neoplati sa tlacit na pilu. akurat by som malu odradila.
    s mobilom/tabletom je to u nas horsie. ja sama si musim davat pozor, aby ma mala nevidela len s mobilom v ruke. tazko potom zakazovat, ked davam ziarivy priklad =)

    OdpovědětSmazat
  3. Já jsem v mobilu pár aplikací pro děti měla (vlastně ještě mám). Třeba zvuky zvířátek či dopravních prostředků byly velmi populární. Tak moc, že jsme se pak museli velmi složitě dohadovat, když jsem chtěla, aby mi mobil vrátil. Nakonec jsem Motýlkovi vysvětlila, že mě trápí, že se kvůli tomu vždycky musíme hádat, a tak mu mobil pro jistotu nebudu půjčovat vůbec. A po pár dnech ho po mně přestal chtít. Teď už ho ani nemusím schovávat a on kolem něj chodí bez povšimnutí. Ovšem i já jsem značně omezila civění do mobilu - alespoň v jeho přítomnosti. Jinak bych se mu nemohla divit, že chce civět taky :-)

    OdpovědětSmazat