Sto dvacet jedna týdnů

Nemůžu uvěřit, že Erwín je už tak velkej! Naštěstí má pořád tu svoji krásnou dětskou dušičku a já doufám, že mu co nejdéle vydrží. Zrovna včera si u babí prohlížel kuchařku s nahotinkou od Neprakty na titulní stránce. Tentokrát komentoval "papáníčko," ale vzpomněla jsem si, jak před několika týdny poznamenal, že má paní oči a nos. V poslední době si k němu lezu večer do postýlky, kde se k sobě tulíme a špitáme si tajnosti. Šeptá mi, že jsem víla a "máma hezká" a já mu na oplátku říkám, že je nás kluk a že ho s tátou moc milujeme. Taky mě moc rád kráká ve vlasech a za tu jeho lásku jsem si ochotná přeležet nohy, dokud mi nezmodrají, i riskovat, že pod námi ta postel rupne... A teď k fotce. Pořídila jsem mu totiž jednu moc hezkou knížku, kterou jsem vám chtěla ukázat. Jmenuje se Kdopak bydlí v zoo a má kromě krásných ilustrací i hejbací části. Z dětství si pár takových pamatuji, ale zatím jsem na tak hezkou ještě nenarazila. Má i svoji sestřičku Kdepak bydlí zvířátka, kterou dostala naše malá kamarádka Mia a kterou Erwínovi časem asi taky pořídíme.
---
Prolink u názvů knížek vás nasměruje na stránku obchodu Agátin svět, kde si můžete i několik stránek z knížek prohlédnout. Líbí se vám taky?