pondělí 22. září 2014

Novoroční tzedaka / Cesta domů

Ve středu začíná Roš ha-šana (nový rok) a s tím je u nás doma spojené vysypávání kasičky, do které jsme celý rok střádali peníze na tzedaku (dobročinnost) a rozhodování, komu je darujeme. Musím přiznat, že jsme je neukládali zas tak úplně poctivě, ale něco přes tisícovku se tam pro každého přece jen najde. Skóre naštěstí trochu vylepšují naše trvalé příkazy - pro Člověka v tísni a pro nadaci Naše dítě. Taky mě malinko hřeje dobrý pocit, že jsem všechny nalezené peníze poctivě šoupla do kasičky a nic si nenechala. A že mě letos osud pokoušel! Kromě obvyklých drobných jsem našla dvě stovky a několik dní poté rovnou pětset. A to jsem do té doby nikdy žádný větší obnos nenašla! Nešťastník, který ty peníze ztratil, aspoň potažmo přispěl na izraelské taneční představení v rámci Pridu, které organizoval můj kamarád Honza. No ale zpět k tomu mému přídělu. Rozhodla jsem se, že letos podpořím nadaci Cesta domů. Každý z nás asi zná někoho, kdo neměl možnost odejít ze světa, tak jak by si zasloužil nebo přál. Cesta domů se snaží zajistit důstojné umírání nevyléčitelně nemocným a poskytnout pomoc těm, kteří o ně pečují. Kromě toho usiluje o zlepšení podmínek této péče v České republice. Se zájmem sleduji příběhy a rozhovory, které uveřejňují. Třeba tento nebo tento. V několika posledních týdnech navíc rozjeli zajímavou kampaň Moje smrt, díky níž se aspoň na chvíli můžete zamyslet nad tím, jak byste si svůj odchod představovali vy. Není to zrovna veselé téma, ale rozhodně záslužné. A co vy? Jaký je vás oblíbený projekt, který podporujete nebo byste rádi podpořili?
---
Moje tipy na dárky, kterými podpoříte dobrou věc, najdete třeba tady, tady nebo tady.
Ilustrační obrázek: Yehuda Bacon, izraelský umělec českého původu.

1 komentář:

  1. Díky za odkaz. Nedávno umřel náš rodinný přítel a vím, jak moc bylo pro něj důležité, aby nebyl sám a byl doma. Bylo to pro mě poprvé, kdy jsem byla tak blízko umírajícímu člověku.... A hodně to nutí k přemýšlení.

    OdpovědětVymazat