Sotva jsem Erwínovi zrušila karanténu a vyrazila s ním na zastíněné hřiště, osypala se neštovicemi Adélka. Naštěstí se u ní za klid na lůžku považuje i jízda v kočárku - samozřejmě mimo dosah někoho, koho by mohla nakazit. Ve stejnou dobu se kvůli stejné diagnóze uvolnilo i několik míst v jinak plném letním školkovém turnusu a Erwín tak mohl vyrazit se svými kumpány zase chytat lupiče. A taky se třeba podívat do židovského města. Jeden den měli totiž na programu návštěvu Klausové a Staronové synagogy ("Takovej domeček, ve kterém bydlí na půdě Golem!"). Navštívili taky muzeum a košer jídelnu na obci. ("Mami, k obědu jsme měli řízek, hranolky a kečup. Rajčatovej!" "A byl tam kromě vás i někdo jinej? Nějaký babičky nebo dědečkové?" "Ne, ty čůrali nebo dělali bobiky.") O víkendu jel oslavit narozeniny žatecké babí. Domů si přivezl spoustu zážitků a rajskou omáčku, nad kterou druhý den mudroval, že neví, jestli ji mají policajti rádi. Tak jsem mu slíbila, že až nějakýho potkáme, zeptáme se ho. Příště vám dám vědět, jestli se nám to povedlo...
...zatím přidávám ještě jednu fotku z houpačky na novém hřišti, které jsme kousek od nás objevili.---
A pokud byste nevěděli, co jsme to na úvodní fotce společně postavili, tak je to tank. I se "střílečkama."
Držte se! A tank se povedl ♥
OdpovědětVymazatjejda to je nemile s temi nestovicemi. snad to bude mit u adelky take lehky prubeh a budete si moct uzivat druhe poloviny prazdnin v klidu.
OdpovědětVymazatA jéje, neštovice letos v mojí blogosféře nějak frčí... Tak ať jste brzo ok!
OdpovědětVymazatMy jsme měli čtvery neštovice za sebou, bylo to i s karanténami asi na půl roku, bohužel nejmladší tehdy tak devítiměsíční Rozárka je pak dostala ještě jednou a fakt jako podruhý nic moc :-(
OdpovědětVymazat