Krkonošské focení / Erwín 192 & Adélka 31

Ani v Krkonoších jsem nemohla opomenout týdenní focení, které teda poslední dobou spíš končí v pomyslném šuplíku, než na blogu. Ale co, třeba to sem všechno jednou postupně nandám. Protože mě tenhle projekt s Erwínem moc bavil a mrzí mě, že s Adélkou nejsem tak důsledná. Zrovna nedávno jsem si pročítala střípky z jeho života ze stejného období, v jakém se teď nachází ona, a byla jsem tak ráda, že jsem si všechno zaznamenala. Lidská (nebo aspoň ta moje) paměť je tak děravá... No a teď už k tomu Krkonošskému focení. Zase jsme se vydali na stejné místo jako loni. Dokonce jsme vyfasovali i stejný pokoj! Já sama jsem na chajdu kousek od téhle pravidelně jezdila jako dítě. Mám to tu moc ráda - stačí nasát vůni horské trávy nebo lesa a octnu se o několik dekád dozadu. Tentokrát jsme tu byli jenom týden a společnost nám opět dělala babí a dvě neteřinky. Starší děti si spolu už parádně vyhrajou. Sice jsme letos lámali teplotní rekordy na opačné straně teploměru, než vloni, ale i tak jsme strávili spoustu času v lese. Děti tam spokojeně běhaly, šermovaly klackama, stavěly doměčky, sbíraly houby a s pusama od borůvek bafaly na kolemjdoucí. S mimkem jsem testovala nosítko (a Erwína v něm taky jednou ponosila, aby mu to nebylo líto...), které se na delší výlety ukázalo jako parádní pomocník. Poprvé jsem si ním podnikla delší výpravu k Černé skále, což je asi čtyřkilometrový výšlap. Jen jsem na chvilku zkusmo vyběhla z chaty a pak už jenom šla a šla a šla. Adélka spokojeně spala a já se kochala tichem lesa, které přerušoval jen občasný zpěv ptáků. Skoro nikoho jsem nepotkala a bylo mi bájo. Kolem poledne jsem ocenila, že mám pro mimko ještě vlastní zdroj potravy a doufala, že v době kdy strávím lehce obnažená na pařezu, zrovna nepůjde kolem nějaký ouchyla nebo se nestrhne liják, ke kterému se schylovalo. Ani jedno se naštěstí nestalo a já přišla do chajdy s naprosto exaltovaným výrazem. Typoška se na stejnou cestu vydal asi o dva dny později, ale jelikož ho Adélka vyhnala z postele už asi v půl sedmý, jeho mdlá mysl ho u rozcestí nasměrovala k úplně jiné skále a místo spokojeného výrazu se vrátil značně znavem po sestupu a následném dvoukilometrovém výstupu po nějaké silnici. No nic, tak mu to třeba příště vyjde... A ještě poznáma k fotce, která vypadá jak reklama na Orbitky. Erwín začal žvýkat žvýkačky, což je v jeho očích veliký životní skok (který mi dává báječný prostor k vyjednávání). Adélce jsem zase vytáhla nějaké zdědné hračky do kočárku, které jsem s Erwínem skoro vůbec nepoužívala. Mám pocit, že se jako mimino víc dokázal zabavit koukáním do plenéru. Ale třeba je to spíš posun u mě, než rozdíl v dětech...
---
A pokud by vás zajímala společná fotka z loňského léta - Erwína a mimi mango najdete tady.

Radosti pozdního léta / Giveaway

Nestíhám. Mimino leze. Erwín vzdoruje. Zabydlování stagnuje. A čas letí. Když vás nemůžu obšťasťňovat svými rozumy, udělám vám snad aspoň radost touhle parádní letní giveaway. Na výherce čeká balíček se třemi dárky - pruhovaným tričkem od Suvi, taškou Uashmama a balení Bi-Oilu.

Pohled z Krkonoš

Ahoj všichni, posíláme vám pozdrav z Krkonoš! Počasí se střídá a my tak unosíme zimní bundu i trička s krátkým rukávem. A houby rostou! Doufáme, že i vy si užíváte končícího léta! S láskou, Kusanec, Typoška, Erwín a Adélka

Žralok na pikniku / Nová super značka dětského oblečení

Sobotu jsme strávili v Botanické zahradě, kde se konal Středomořský piknik. Organizátorům se sice do řemesla připletl šotek, ale my jsme si odpoledne užili i tak. Erwín tu pro vás navíc testoval oblečení od nové české značky Shark in the Park. (Jo, a myslel si, že ta socha, u které se fotíme, je toaleťák...)

Kalamita pokračuje... / Erwín 188 & Adélka 27

Sotva jsem Erwínovi zrušila karanténu a vyrazila s ním na zastíněné hřiště, osypala se neštovicemi Adélka. Naštěstí se u ní za klid na lůžku považuje i jízda v kočárku - samozřejmě mimo dosah někoho, koho by mohla nakazit. Ve stejnou dobu se kvůli stejné diagnóze uvolnilo i několik míst v jinak plném letním školkovém turnusu a Erwín tak mohl vyrazit se svými kumpány zase chytat lupiče. A taky se třeba podívat do židovského města. Jeden den měli totiž na programu návštěvu Klausové a Staronové synagogy ("Takovej domeček, ve kterém bydlí na půdě Golem!"). Navštívili taky muzeum a košer jídelnu na obci. ("Mami, k obědu jsme měli řízek, hranolky a kečup. Rajčatovej!" "A byl tam kromě vás i někdo jinej? Nějaký babičky nebo dědečkové?" "Ne, ty čůrali nebo dělali bobiky.") O víkendu jel oslavit narozeniny žatecké babí. Domů si přivezl spoustu zážitků a rajskou omáčku, nad kterou druhý den mudroval, že neví, jestli ji mají policajti rádi. Tak jsem mu slíbila, že až nějakýho potkáme, zeptáme se ho. Příště vám dám vědět, jestli se nám to povedlo...