Dvacet sedm týdnů

Už to vypadalo, že Erwín bude lézt. Buď to byl ojedinělý pokus nebo moje misinterpretace situace. Každopádně, Erwín je stále k zastižení pouze na "svém území." Je ale čím dál čilejší a rozrotovanější a dávám tomu už vážně jen pár dní. (Možná způsobně čeká, až mu natřeme tu připravenou ohrádku, stejně jako způsobně čekal s porodem do chvíle, něž jsem si - na poslední chvíli - konečně sbalila věci do porodnice. Můj kluk!) Zeleninu už jí jako velkej mazák. Dokonce mu šmakuje i kombinace dýně, brambor, fenykl. Za odměnu jsem mu přidala ovocnou sváču. První pokus – švestky s hruškama – prošly bez protestů. Uvidíme, jestli z nich nebude mít kopřivku...

PS: Na fotce má poprvé fešácké tričko z American Apparel, který mu Typoška koupil během naší cesty do Stockholmu.