Devadesátý devátý týden

Erwín končí ve školce svůj druhý měsíc. Dopoledne ho to tam baví - hraje si s dětma, chodí ven a na tety se směje. Po obědě, který sní tak se 40 % úspěšností, si dá šlofíka, sváču a pak už prý jenom chodí kolem dveří a čeká, až se objevíme. Rozhodli jsme se, že mu to čekání o trochu zkrátíme a budeme si pro něj od listopadu chodit už ve dvě. I za tak krátkou dobu jsme už ale postřehli pár věcí, které začal dělat, a které přičítáme právě školkové docházce. Třeba se ještě víc rozmluvil, což ale obnáší i hlášky typu "Fuj. Prd. Velikej. Fuj." doplněné odháněním imaginárního prdu rukou pryč. :) Krásně už poznává základní barvy a už nějakou dobu i docela obstojně skloňuje. Nejčastějšími a vlastně jedinými chybami je, že chce dát něco "mámovi" a s pány se loučí: "Pa, pá, pano." Mluví už ale skoro neustále. Pořád se ptá co to je a naše odpovědi si s neuvěřitelnou přesností pamatuje. U jídla si občas vyžádá krmění, což je trochu krok zpátky vzhledem k tomu, že už se kolem roku dokázal najíst úplně sám. A večer si zase začal říkat o mlíčko. Velikou a zajímavou změnou je, že jeho hry začaly být imaginární. Nevím, jestli to okoukl na pískovišti, když jsme se viděli s kamarádkou Naďou a její o trochu starší dcerou, která "pekla dort" nebo to taky pochytil ve školce. Vaří kaši a kávu a na procházce abírá listy, které "olizuje" jako nanuk. Nejvíc nás dostal, když se v pátek před spaním naklonil k Typoškově uchu, začal si pomlaskávat a říkat "sosos, sosos" (=losos). Všechny ty pokroky jsou ale pořádná fuška a jednoho pěkně unaví...
---
Tričko, které už pomalu dosluhuje, a jeho oblíbené tepláčky s Moominem. Obojí Lindex.