Sto třináct týdnů

Erwína jsem vyfotila s krásnou a dojemnou knížkou The Giving Tree, která bohužel u nás není skoro vůbec známá. Je o malém klukovi, který postupně roste až do starého muže, a o stromu, který mu celý život poskytuje útočiště a oporu. Na titulní stránce je červené jablíčko, tak jsem ho na focení taky přihodila. Knížku O jablůňce jsme při cestě za babí v neděli ztratili. Na oplátku ale dostal Erwín „makakovej koláč“, procházku na hřbitov za „maminková babičková“ a ke koňům. Už asi předminulý týden jsme si odtamtud taky přivezli teplou peřinu, která mu pravděpodobně prodloužila spánek tak o půl hodiny. Vstává klidně i v půl osmý, což už je pak při vypravování do školky na pováženou. O víkendu se ale, lump jeden, probudil už v 6:45. A přesně v den, kdy mu bylo 26 měsíců, se poprvé zeptal proč. „Proč jezdí auta po silnici?“ „Protože mají kola a na silnici se jim dobře jezdí.“ „ A proč jezdí auta po stole?“ „Protože s nima jezdí Adámek.“ „ A proč?“ Typoška mu údajně tohle kouzelné slůvko přeložil z nějaké anglické písničky či pohádky... Na druhou stranu mi ale poprvé řekl, že jsem krásná! „Adámek češe vlasy rukou. Maminka krásná. “ Dojalo mě to velice, co vám mám povídat... 

Erwín byl nadšený z toho, že je jablíčko „to stejný.“ Když si knížku prohlídnul, zkusil ho "oloupat rukou ve velký posteli, " pak si nechal pomoct a skoro celé ho snědl. Pokud se vám knížka líbí, tady je video, kde je převyprávěná.

---

Svetřík od dánské firmy FUB z obchodu The Little Nordic Shop. Mají tam teď docela výrazné slevy, takže jsem Erwínovi koupila ještě jedno větší do zásoby.