Velká všetečka / Deset měsíců s Adélkou

Adélka je každým týdnem šikovnější a vynalézavější. Hlavně v záškodnictví. Nejraději hraboší - ať už jsou to hračky, papírový odpad, botník nebo šuplíky v koupelně. Musím před ní pečivě zavírat všechny dveře, jinak je schopná vysoukat se k nejvyššímu koupelnovému šuplíku a sežrat mi rtěnku (naštěstí ne tu nejoblíbenější). V ložnici zase hrozí, že si bez dozoru vyleze na postel. Za velikého usilí se na ni vysouká, vítězoslavně si klekne, se šibalským výrazem se otočí, výskne, poskočí, hodí šipku do peřin a pak se v nich slastně převaluje.

Asi takhle. Je z toho vždycky v takovým rauši, že je těžké se k ní nepřidat. Jenže hrozí, že spadne dolů, což se naposled stalo při tomhle focení, tak jí tu srandu musíme vždycky překazit. Je z toho pak náležitě rozzlobená.

Naštěstí není těžké ji rozptýlit. Třeba tleskáním nebo máváním. To zkouší rovným dílem na nás i na ostatní (a jak dodává hlídací dědeček: "Bere ženský vočima."). Mávání vehementně doprovází svým prvním skoro-slovem "aoj". A každému bych přála mít takovou radost se setkání se sebou samým, jako zažívá Adélka při pohledu do zrcadla. Halasně mává, culí se na sebe a nadskakuje u toho nadšením. Stejně jako Erwín bude nejspíš brzy (a hojně) mluvit. Komunikovat se snaží už téměř neustále a je krásný pozorovat, jak se jí ta schopnost rozvíjí a jaké jí přináší potěšení. Taky už začíná pravidelně cestovat podél nábytku. Její pole záškodnické působnosti se tak zvětšuje a zvětšuje...
---
Nemyslete si, že jsem tu ožranou rtěnku brala na lehkou váhu! Pokud se vám to náhodou taky přihodí, hlavně si negooglujte "Is my lipstick toxic?"! Výsledek by vás zbytečně vylekal. Raději se mrkněte do dokumentu s názvem Dětské otravy, Umíte s s nimi poradit? (najdete zde), který jsem našla během několika neúspěšných pokusů dovolat se na toxikologickou linku. Já si ho pro jistotu uložila, protože člověk nikdy neví...