úterý 22. září 2020

Roš ha-šana / Letošní oslava, recepty & tradice


V pátek večer nám začal nový rok. 5781. Pokaždé touhle dobou bilancuju. Letos je to o dost intenzivnější, protože jsem si dala pracovní přestávku. (Nějak se to sešlo, že můžu a jsem za to vděčná). Čistím hlavu i byt, spřádám plány, sním a těším se, co mě čeká. (Kromě pravděpodobného zavření škol a přijetí do Akademie #HolkyzMarketingu (!)).

Na večeři už tradičně dorazila Zuzka, Vašek, Samík a moje mamka. Fotek mám pomálu. Muži totiž v tom nejlepším při shánění mrkve nějak (na hodinu a půl) zabloudili do hospody, děti mezitím bořily dům, já připálila chalu a totálně spálila hrnec s quinou, Zuzce padala víčka, protože si musela na nabídnuté kafe (kterému už z únavy začala říkat pivo) notnou chvilku počkat. A pak bylo ještě dost nepovedený. Prostě správný sváteční balagán, při kterém mé fotografické schopnosti a entuziasmus klesly pod bod mrazu. Ale bylo to moc fajn. Jako vždycky, když se takhle sejdeme!

A protože vás tu články o židokultuře baví, přidávám něco z rošhašanové symboliky. V tento den si chce totiž každý žid (i Žid) pojistit, aby měl sladký rok. Proto na úvod večeře namáčíme challu (slavnostní chleba, který bývá výjimečně kulatý, aby připomínal roční i životní cyklus) a jablka do medu. My jsme si to ještě posichrovali tradičními datlemi a cimesem (do sladka pečenou mrkví - letos jsem zkusila tenhle recept). Dalšími předepsanými pokrmy jsou například granátové jablíčko a řepa (spojila jsem je v pečené řepě se sýrem) a dýně (ta byla v polévce pro děti). Jejich symbolika se odvíjí od různých citátů z Talmudu. Například granátové jablko nám připomíná, aby "bylo našich zásluh, jako semínek v granátovíém jablce".  Často bývá na slavnostním stole i rybí hlava (abychom se množily jako ryby, případně abychom byli hlavou a ne ocasem), ale tu jaksi vynecháváme. Inspirována českou novoroční tradicí servíruju jedno jídlo obsahující čočku (jeden nikdy neví, že jo). Tentokrát jsem připravila čočkový salát s pečenými houbami a rajčaty (po vzoru tohoto receptu). Jako dezert Zuzka přinesla medovou buchtu, která všem moc chutnala. S takovu sladkou náloží to snad máme na tuty! 

K večeři samozřejmě patří víno, které podpoří všeobecné veselí. A usnadňuje odpuštění provinilcům - tahle slavnostní doba je totiž (až do Jom kipuru, který následuje za 10 dní) určená hlavně k pokání a Chešbon HaNefeš (zpytování duše/svědomí). Člověk by si měl prostě udělat takovu inventuru, toho co se mu za uplynulý rok povedlo, co naopak moc ne, co by chtěl vylepšit a na čem zapracovat. Součástí je i rituál Tašlich, při kterém symbolicky (v podobě drobků) odhazujete svoje hříchy do řeky. A pozor, v židovství platí, že B-h může odpusit jenom vaše provinění vůči němu (jí?), za to, co jste provedli jinému člověku, musíte dotyčného odprosit osobně! 

Je přirozené si touhle dobou více uvědomovat své kořeny, proto jsme měli na stole i několik připomínek, lidí, kteří tu už s námi nejsou. Zuzka přinesla hrozny, z keře pod kterým rád sedával její tatínek, já měla na stole slavnostní mísu na ovoce, kterou si kdysi koupila babička, broušený podnos z  dětství a pár mističek, které mi zbyly po dědovi. Můj taťka s námi symbolicky taky byl.


Na Nový rok (ještě nemáte dost?!?) by měl taky manžel věnovat manželce nové šaty. Já nám místo toho pořídila několik nových věcí do bytu - doplnila jsem sadu dezertních talířů od Lípy a koupila skleněnou broušenou misku od značky dosena a prolamovanou mističku se srdíčkem od Ludmily Šenkyříkové (věci od Lípy nejlépe seženete v Book Therapy a druhé dvě značky jsem koupila v DyzajnOff). // Tak a teď už jen nezbývá než doufat, že ten nadcházející rok bude o poznání sladší, než ten, co právě skončil... Šana tova u'metuka!

Žádné komentáře:

Okomentovat