pondělí 13. ledna 2014

Skleníkové děti

Název tohoto postu jsem si vypůjčila z článku sobotní přílohy Relax v Lidových novinách. Hned v úvodu se v něm píše: "Způsob, jak děti tráví volný čas, se za poslední desetiletí zásadně změnil. Školáci, o nichž psychologové mluví jako o interiérové generaci, tráví čím dál více času doma, zavřeni ve svých pokojích. Úplně sami ale nejsou. Jen si hrají a sdílejí společný čas naprosto odlišně, než tomu bylo dřív." Průzkumy ukazují, že dnešní děti si venku skoro nehrají a rodiče jsou vlastně rádi, že je mají pod kontrolou a nemusí se strachovat, že se dětem venku něco stane. Příčinou tedy není jen vývoj technologií, které děti používají, ale i to, že ubývá bezpečných míst, kde si děti můžou hrát. Bylo mi trochu smutno při představě, že Erwín bude jednou sedět u počítače a smažit hry a nikdy nepozná lození po tajuplných místech v parcích a neobydlených zahradách. Jenže realita je taková, že ho nejspíš do Holešovic jentak samotného vypustit nebudu moct. A protože bylo o víkendu hezky, vzali jsme ho s Typoškou aspoň do zoo. Poprvé reagoval i na nějaká zvířata - kromě psů a holubů. I když většina z nich byla v útlumu a hezky doma v teple jako tihle gaviáli.

14 komentářů:

  1. Jojo je to tak,dneska jsou děti buď doma u počítače, a nebo jim rodiče naplánují tolik kroužků, že na nic jiného není čas.Jsem vděčná, že bydlíme v malé obci, a že moji kluci snad budou i stavět bunkry a lízt po stromech.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že ve Stromovce půjde nějaký ten bunkr taky postavit. A kousek od nás je řeka, kolem níž se dá lescos objevovat. Kriticky vidím ten věk, kdy jsou děti už dostatečně samostatné, že chtějí být samy, ale ještě ne dost na to, aby byly schopné bezpečně přejít silnici. To je holt ve městě problém, ale počítám, že tak to bylo i před 20 lety.

      Smazat
  2. Mně zase bylo divně při čtení toho článku, když jsem si uvědomila, že nśkleníkové jsou nejen děti... ale i my. Sedíme u pc a blogujeme, místo abychom byli u kamarádky s dětma... ale je to těžký, když všichni bydlí daleko a cesta přes celé město s dítětem atd., známe to.. ale výsledek je, že jsme skleníkový rodiče.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Naštěstí s Erwínem docela putujeme. Je ale pohodář, to tu zaznělo už mnohokrát. Nedělá mu problém cesta tramvají, autobusem ani vlakem. Návštěvy si moc užívá. Myslím si, že problém je i v tom, že rodiče musí daleko víc pracovat a pak jsou rádi, že můžou být chvilku v klidu... a to, že dítko sedí u kompu vlastně vítají. Doufám, že se nám podaří se tomuhle nějak ubránit a zůstaneme aktivní.

      Smazat
  3. Jeden z důvodů, proč jsme se přemístili na vesnici, ale v dosahu města. Tady to s tím vypouštěním dětí ven ještě jakž takž jde.
    Přijde mi neuvěřitelný, jak rychle se ta doba přehoupla. Mě je 24 a pamatuju si, že jsme s bráchou trávili většinu prázdnin u taťky na malém městě. On se moc nestaral co děláme a my byli s dalšími dětmi celé dny v tahu. Stavěli bunkry, jezdili po rybníce na voru...je fakt, že když si představím, že tohle podnikají moje děti, jímá mě hrůza :-)
    Ale stejně bych byla ráda, kdyby měli možnost alespoň trochu té svobody v "divočině" zažít :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Těším se, až bude Erwín trávit část léta u babiček "na vesnici" a trochu té divočiny si taky užije. Snad bude mít s kým. Z článku to vyznělo, že dětské party už skoro vymřely...

      Smazat
  4. Je to na nás, na rodičích, máme možnost volby! Mám "nejšpinavější" děti z baráku. Jsou zblácení za učima, nosejí bahno a musíme pořád zametat chodbu. Máme klacky před barákem, na chodbě, na balkóně. Ve školce při přebírání dětí upozorňuji rodiče, že nechávám děti venku válet se v trávě, v hlíně, nechodíme po asfaltových cesičkách a stejně frčí "najkové bílé soupravičky, růžové sándálky, nextové oblečky a stížnosti rodičů, proč jsou ty děti tak "zprasené". Jenže - sebelepší interaktivní programy, tabule, výukové programy děti nenaučí mít k přírodě vztah. Článek jsem nečetla, ale jsem ráda, že se o tomto tématu tady zmiňujete.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je super. Taky nejsem zastánce načinčaných dětí, u nichž jsou rodiče vystreslé z každého flíčku. Erwín teď třeba trvá na tom, že bude jíst sám. Znamená to, že ušpiní několik triček za den. Beru to ale tak, že se holt s dítětem musí častěji prát a důležitější je trocha švandy a samostatně nabité dovednosti, než prázdný koš na prádlo. Děti si prostě svět musejí samy osahat. Přesně jak píšeš.

      Smazat
  5. Nad tímhle teď dost často taky přemýšlím, protože sama pocházím z vesnice, dětství jsem strávila celý venku, "naplavila" jsem se do Prahy před pár lety za prací, potkala chlapa a už tu nějak bez velkýho rozhodování zůstala. A čím dál víc si neumim představit, jak bude vypadat Lolino dětství ve chvíli, kdy už bude dost velká na to, aby chodila ven sama. Taky bydlim u Stromovky - a při procházkách přemýšlím, jestli bych ji tam jednou pustila samotnou. A taky přemýšlím, jestli se během následujících pár let radši trochu nepřiblížíme k přírodě, alespoň třeba někam na konec Prahy. Otázka ovšem je, jestli bychom si z hlediska bezpečnosti nějak výrazně pomohli...
    No jen jsem chtěla říct, že je mi taky smutno z toho, že naše děti pravděpodobně nebudou moct mít takové dětství, jako jsme měli my.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já sice vyrostla v Praze, ale na okraji - takže vlastně na vesnici. Cestou ze školy jsme běhali po parku a sbírali kaštany. Ráda bych tohle Erwínovi jednou zprostředkovala. Aspoň dokud je malej a příroda je pro něj magická. Stromovka k tomu myslím prozatím postačí, co bude později se uvidí...

      Smazat
  6. Já jsem vyrůstala na malém sídlišti u lesoparku, venku jsme lítali pořád. Taky je mi líto, že je to dneska jinak. Snad alespoň o víkendech (máme chatu v lesní osadě) si to malá vynahradí a vyřádí se.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nad chatou taky občas uvažujeme. To je myslím dobré řešení.

      Smazat
  7. To jsi mě předběhla... tenhle článek jsem taky četla a říkala si, že na něj budu muset reagovat. Trochu mě to totiž děsí...
    My bydlíme ve větším městě, ale naštěstí pár domů od nás je dětské hřiště, tam ji myslím budu moct nechat jít samotnou (má 7). Ale lítat po městě... to asi ne... to není jak tam, kde jsem vyrůstala já. Malé město a málo aut. Já si dokonce hrávala i na silnici před domem, tak malý provoz tam býval....
    Na les má naštěstí tatínka nadšeného trampa... s kamarády táhnou s dětmi lesem a tam se prasí, bojují těmi klacky(mám holčičku) a prostě si hrají. Na "lesní chaloupce" jednoho z nich lítaj prvňáčci po lese a po poli, tam se člověk nemusí bát, že je něco zajede. Dokonce ani ne toho, že zabloudí. Jsou to takové návraty k přírodě a mně se to strašně líbí...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pokud je tatínek tramp, tak bych se nedostatku pohybu v přírodě u dětí nebála. Taky se těším, až bude Typoška s Erwínem pořádat výety "do divočiny."

      Smazat