pondělí 9. února 2015

Malý netvor aneb Období vzdoru

Erwín vstoupil do období, kterému v angličtině říkají terrible twos. Ten náš milý klouček se občas z ničeho nic promění v malého netvora. Ráno začne řevem: "Chci mlíkooooo!" Když ho dostane, rozmrzele bouchne ručkou a zakvílí: "Necííí! Chleba s burákem máslem!!!!" Když ho dostane, zavyje: "Necííí! Sušenky!!!" Napotřetí to většinou vyjde. A jako mávnutím kouzelného proutku je to zase ten náš milý klouček. Slupne sušenky i chleba s burákovym máslem a zapije to už hodně vlažnym mlíkem. Ovšem nesmí si tu sušenku rozlomit. To by ji taky mohl po nás chtít s řevem "Opavit!!!" Není to naštěstí každý den, ale záchvaty vzteku a vzdoru se nápadně množí. Zatím s ním mám víc trpělivosti, než bych čekala. Je mi totiž jasný, že je těch emocí na něj prostě občas jenom trochu moc a jak říkám "zkříží se mu v hlavě drátky." Jediný způsob, kterým ho příroda na tyhle situace vybavila, je zoufalý pláč. Když se mu ovšem zableskne v očích a chce nějakou blbinu, neustoupím ani o píď. Vím, že jenom zkouší, co vydržím. Většinou pomůže nějaké rozumné vysvětlení a pár vteřin řevu, které musím nějak vydržet. Jak to doma máte vy? Vztekají se vaše děti často? A dáváte to nebo vám rupnou nervy a je u vás Itálie? 
---
Hezké články s radami, jak být trpělivějším rodičem 5 Ways to be a More Patient Mom a How to be a Calm Parent. A naopak něco pro pobavení. Seznam vtipných fotek z blogu Proč můj syn pláče a díl animovaného seriálu Dinosauři, ve kterém byly jejich malému miminu dva roky.

16 komentářů:

  1. Už se také objevily.. Zatím! je jich poskrovnu, takže trpělivost nedošla. Spíš mi je, Joriky, mnohdy líto. Vypadá často dost bezradně - zkřížené drátky:) to sedí! Pokud to jde, snažím se jí vyjít vstříc, pokud to opravdu nejde, klidným hlasem opakuji stále dokola... třeba, že už opravdu musíme jít a svíjející se Joriku za povzbudivého (někdy :) )pohledu přihlížejících a šíleného řevu Jori, páčím do kočáru a odjíždím. Všimla jsem si, že docela zůstává v poměru - kolikrát vyjdu vstříc já jí, tolikrát ona mně. Ve dnech, kdy se nám musí hodně přizpůsobovat, jsou vzdorovitosti častější, delší a tak nějak intenzivnější. Pokud má naopak dostatek prostoru pro svoje rozhodnutí, jde se s ní domlouvat mnohem lépe a vzdorovitosti a umanutosti mizí :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavlo, taky je mi Erwína často líto. Snažím se mu podle knížky How To Talk So Kids Will Listen and Listen So Kids Will Talk (myslím, že vyšla i česky) přitakávat a sdílet jeho nelibost a ne mu oponovat. Docela to funguje. Když zapomenu a říkám, ať nepláče, rozčílí se ještě víc. Zjistila jsem, že má taky větší efekt říct třeba: "Já vím, že bys tady raději ještě zůstal, ale..." než jenom vysvětlovat, že už musíme jít, protože... A s koncem souhlasím. Ostatně, kdyby mi celý den někdo furt něco přikazoval a zakazoval, tak se taky vzbouřím...

      Vymazat
  2. Já tedy nevím proč zrovna u nás muselo toto období nastat už v 19 měs, když se všude píše, že přichází až kolem 2 let... :-D. Je to přesně jak píšeš, chci pepinůůůů - pepina jede 3 sekundy - nechcíííí - chci timmyhooo - chci mlikooo, chci mandyyy (mandarinky) a pak švih sebou na zem a neskutečný záchvat, hlava v koberci, pěsti ve vzduchu (ano, válíme se tak i venku na chodníku)....toto u nás probíha i 30x za den, poslední měsíc....ufff strašně únavné, nervy pracují....člověk už neví jak z toho ven...zatím nic moc nezabírá, jen si ji nevšímat a nechat ji v tom amoku. Nezabírá domluva, nabídnutí 2 možností, objetí, tiché přihlížení...prostě nic :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je přesný, až na to, že Erwín se naštěstí moc často neválí. Jenom vyje. Jak jsem odpovídala Pavle, zkouším spoluúčast. Nebo vysvětleí a následnou tichou ignoraci. Většinou to vytí za chviličku přejde. A hlavně mu neustupuju, protože, jak by ten opičák přišel na to, že vytím něco zmůže, vyl by určitě častěji a dýl.

      Vymazat
  3. u nas mame "niii~e!" na dennom poriadku. tiez je obcas tazke rozoznat kedy je nahnevana preto ze je hladna a unavena alebo kedy len skusa hranice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda. Erwín je taky daleko rozmrzelejší, když má hlad. Ale poznej to vždycky...

      Vymazat
  4. Tak u nás to začalo "ne-sekvencí". Chceš jablko? NE! Chceš banán? NE! Chceš něco? NE!
    Ze začátku mě dokázal teda svým přístupem a už i tím zarputilým obličejem pořádně na...štvat. Teď už, když vidím, že to na něj jde. Se pokouším vysvětlit, zjistit o co mu jde. A nenechat se do té hry vtáhnout. Bohužel to někdy vede k tomu, že ho musím začít v jeho "ne-sekvenci" ignorovat...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je sranda ho v tom ne-modu nachytat něčím, co vím, že chtít bude. Chceš koláč? Nejo. Jinak taky dávám omezený počet možností a pak se ho zeptám, co by tedy chtěl, případně konstatuju, že tedy nedostane nic. Občas je to ale vysoká diplomacie...

      Vymazat
  5. Jestli máte pár vteřin řevu a pak klid, tak jste v pohodě, to nic není. U nás je to minimálně půlhodina až hodina a nejhorší je, že to trvá do teď (a začalo to asi už v roce a půl!). Včera večer opět jeden mega záchvat. Stále si říkám, kdy to jako skončí? A začínám mít pochybnosti, že to na nás ta naše divoška hraje a zkouší kam až může zajít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Erwin naštěstí moc úpornej není a za chvilku přestane. Rozumné vysvětlení prostě vezme a za chvíli je klid. A v případě, že se jedná třeba o to, že nutně potřebuje lízátko, tak mu důsledně neustupuju a tím pádem asi tuší, že křikem stejně ničeho nedosáhne... Některé děti jsou ale vytrvalejší. A vaše současné záchvaty nejspíš souvisí s příchodem konkurence. Ale jak to řešit neporadím....

      Vymazat
  6. Dinosauři jsou trefný :D U nás začalo přesně od druhých narozenin a s větší či menší intenzitou trvá pořád, teď je jí 3,5. Nejprve jsem byla totálně zoufalá a reagovala emotivně, nervy na pochodu, hrozně mě to po chvíli vytáčelo. Teď už s tím umím pracovat a vždycky pomůže dítě uklidnit - někdy i tím, že prostě nedělám nic, potažmo uklidnit klidným hlasem a potom se zeptám co se děje, co je špatně a jak si to tedy představuje a na něčem se společně domluvíme, většinou to pomůže, ale to až teď, když byla menší nepomáhalo nic.Držím palce, ať to s Erwínem zvládnete co nejlépe a pokud možno v klidu. Tereza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Terezo, díky! S Erwínem se naštěstí dá taky většinou dohodnout. Jen když má hlad nebo je prostě z něčeho rozmrzelý, tak je to horší. A ještě víc možná záleží na mém rozpoložení. Když jsem v pohodě a nemusím nic zásadního udělat nebo stihnout, tak nám to jde spolu líp. Některé dny mám ale taky nervy na pochodu...

      Vymazat
  7. Jejda, tak to nevím, na co se má připravit. u nás vztekání začalo nyní, v 11 měsících. Kdykoliv se jí něco nelíbí, začne vztekle řvát, bouchá ručkama a pokud stojí u nábytku, tak si i podupe. Doufám, že se její prudká povaha zklidní a období dalšího vzdoru bude klidné... Kéž by ;-)
    Jinak přeji pevné nervy, ideální je laskavý přístup, ale neustupovat. Hranice je potřeba nastavit. Držte se!!!
    Romana (nedivimse.cz)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak! Laskavý přístup, ale udržení si bojových pozic je přesně můj cíl. Zatím se mi to docela daří a vám přeju totéž!

      Vymazat
  8. Jojo, tak se to u nás semtam objeví. A to má teprve rok :-D. Většinou je ale nevrlá a ukňučená, když je nemocná nebo jak jí teď lezou zuby. Tak hodně trpělivosti!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krystyno, přeju, ať je takových chvíl co nejmíň a ať si spíš užíváte pohody!

      Vymazat