TO CHCI! / ZPOMALIT

Někdy je prostě potřeba trochu zpomalit. A já tuhle potřebu teď dost intenzivně vnímám. Však už jste si určitě všimli, že se toho tady poslední dny moc neděje. S břichem napěchovaným Adélkou už nejsem tak výkonná jako dřív. Ráno uteče jako voda, pak se dám do přípravy oběda, po kterém už jsem schopná fungovat jenom tak ze dvou třetin. Odpolko se vydávám pro Erwína, kterého si chci ještě co nejvíc užít. A po jeho uspání už nejsem schopná ničeho jiného než odpočinku. Občas se mi ještě podaří někam večer vyrazit, ale moc aktivit nad rámec toho, co je opravdu nutné, už nezvládám. Navíc mám před sebou pořád několik úkolů, které se mi daří jen pomalu odškrtávát. Po pečlivém vyprání všech Adélčiných oblečků, mě třeba ještě čeká balení do porodnice a zakoupení posledních náležitostí na první společné dny a týdny. Chystám se taky na nějaké vaření do zásoby, ale to bude muset nejspíš ještě několik dní počkat. Snad to stihnu...