Blížíme se do finále! Mimi dosáhlo velikosti melounu, který je v reálu podstatně větší, než ten, který se mi podařilo v prosinci koupit. V průměru měří od temene po zadeček asi 36 cm a váží něco přes 3,25 kilogramu. Je už úplně hotové a připravené na svět vezdejší. A já už jsem na porod taky pomalu zralá. Kyčle a další klouby a vazy mám uvolněné jak po tréninku v ruskym cirkuse a energie taky nemám zrovna na rozdávání. Na druhou stranu si ale ještě musím pár věcí dozařídit, tak bych uvítala, kdyby u mě ještě chvilku zůstala. Třeba bychom se s Typoškou konečně mohli dohodnout na vítězných variantách jména. Já seznam legendární paní Knappové už prošla o svátcích. Teď je řada na něm. Pak se uvidí, jak se nám Adélka bude po narození bude zdát. I tak bychom ale rozhodování primárně na dobu po porodu nechávat neměli. Já pak v deliriu rozhodnu, že to bude Uršula a co potom... Kromě vybírání jména jsme si svátku užila i jinak. Nakýblovala jsem se k rodičům a Typoška mohl - s malou kapří přestávkou - doma zušlechťovat obydlí. Erwín se dočkal své oblíbené cesty na hřbitov, hojně se stláskal cukrovím a jako bonus dostal od babí, dědy a strejdy s tetou a neteřinek další parádní dárky. I když mám tedy pocit, že už byl úplně předárkovaný a radost mu spíš dělala společnost ostatních. Na obrázku jsem ho vyobrazila s výběrem knížek, které nám přibyly do knihovničky. Ráda bych o nich napsala samostatný report, protože jsou opravdu parádní a Erwína před spaním náramně baví si je prohlížet a číst. V neděli jsem ho vzala do Planetária na představení Aničky a nebešťánka, což byl další mohutný podnět v jeho fantazii a pro mě další potvrzení toho, že už je velkej kluk, který v pohodě (i když asi hodně zkresleně) rozumí konceptům jako jsou planety, hvězdy, komety a lety do vesmíru. Na tři roky je to velký šikula, trochu rozumbrada a taky šibal, který nás třeba nedávno po přinesení cukroví od babičky a konstatováním, že se máme, uzemnil hláškou, že "
vy ne, já!"
---
A na sobě má vyteplený svetr z Marks&Spencra, kerý jsem mu jménem babí koupila.
Je to stejně legrační s tím výběrem jména. Když se o tom bavím s kýmkoliv tady v Norsku, tak jim to přijde naprosto nelogické a skoro ani nechápou, proč jako bys měla dítě pojmenovat hned u porodu, kde máš spoustu jiných starostí. Tady si odneseš domů mimino bez jména a máš na to tuším měsíc nebo tak, přijít na úřad a dopsat jméno do rodného listu. Připadá mi to fajn, on to už beztak bude stres i bez toho!
OdpovědětVymazattady je na to taky měsíc :-) nicméně u porodu se všichni tvářeji, že dokud nebude vyplněný jméno, tak se nerodí, ale v zákoně je ukotveno, že dítko musí mít jméno do měsíce od narození
VymazatPřesně tak. U nás je na to měsíc, ale ne všichni to vědí, a ne ve všech nemocnicích to tolerují. Slyšela jsem o sestrách, které nad rodící ženou stojí a tvrdí, že neodejdou, dokud ten papír o jméně nevyplní. Jeden z důvodů, proč jdu zase do Podolí, je, že tam jsou na to zvyklí, protože tam rodí spousta cizinek a vůbec to neřeší. Erwín odcházel z porodnice beze jména. Taky mi přijde divný pojmenovávat někoho, koho jsem ještě neviděla a tak si i na Adélku pěkně počkám. Jen si říkám, že by bylo dobrý mít dopředu připravený varianty, na kterých se shodneme...
Vymazatabyste nedopadli jako my, když jsme žádali o schálení jména týden před termínem :-))
OdpovědětVymazatTak to už stejně nestihnem... :)
VymazatNejlepší je dát na takovou tu vnitřní intuici, většinou to, co Tě napadne jako první stejně vyhraje. A já myslím, že s Adélkou už je to jasný! ;)
OdpovědětVymazat