úterý 26. února 2019

Nemocný únor & Dva jednoduché recepty na pečení s dětmi

Skoro celý únor jsem strávila s Adélkou doma. Z nevinně vypadajícího, i když vleklého kašle, byla nakonec  desetidenní léčba antibiotiky. Dny, které tento měsíc strávila ve školce, by se tak daly spočítat na prstech jedné ruky, což bylo pro chod celé rodiny trochu náročné. Když jsem se ale oprostila od všeho, co musím (a "musím"), krásně jsme si to spolu doma užily. (I díky mojí mamce, které tímto ještě jednou moc děkuju!)




Některé dny jsme zůstaly až do pozdního odpoledne v pyžamu a hrály si, četly (třeba zimní číslo časopisu Raketa z úvodního obrázku je zase boží) nebo pekly nějakou dobrotu – trochu se divím, že ještě dopnu kalhoty. Za 14 dní jsme stihly napéct (a sníst) dvě várky amerických cookies, jeden pekáč svatovalentinského cukroví a dva francouzské jogurtové koláče s broskvemi podle knížky Oběd v Paříži, kterou jsem zrovna četla.

Při pečení jsme samozřejmě i notně ochutnávaly. A večer sklidily od chlápků velkou pochvalu. Recepty na cookies i jogurtový koláč jsou jednoduché a s dětmi je zvládnete hravě (a to říká někdo, kdo opravdu moc péct neumí). Pokud byste je chtěli zkusit, tak recept na sušenky, který se honosí názvem Best Oatmeal Chocolate Cookies Around najdete tady. Já je pekla s drobnou úpravou - vyměnila jsem pro jistotu půlku čokolády za rozinky, aby z nich dítka nebyly nastřelený, jak rakety. A na internetu jsem pro vás dokonce dohledala i recept na jogurtový koláč (tady) od Elizabeth Bard, která se vdala do Paříže a propadla francouzské kuchyni.

Jako recept na valentýnské cukroví vám taky ráda dám, ale být vámi, obrátím se raději na někoho ostřílenějšího. Nalevo je obrázek toho, jak jsem si výsledek naší tvorby představovala. A vlevo je realita naší snahy. :)

Kromě společného vaření, pečení a dohánění menších domácích restů, jsme i hodně tvořily.

Snad nikdy mě nepřestane bavit pozorovat děti naplno ponořené do toho, co zrovna dělají. Nehledí při tom na čas...

...ani ná/důsledky. // Adélka už je hrozně šikovná holčička. Sice jsme trávily skoro veškerý čas spolu, ale občas se i tak odporoučela do pokojíčku a něco si tam kutila. Typoška mě zase - kvůli zachování zdravého rozumu - několikrát večer poslal ven a tak jsem dokonce stihla shlédnout i dvě novinky české kinematografie - Ženy v běhu a Na střeše. Oba filmy doporučuju, i když každý z jiného důvodu. Absolvovala jsem i kurz focení ve Škole Nikon, o kterém vám sepíšu samostatný článek, do kterého (si i pro sebe) shrnu základní dovednosti a triky, které jsem se tam naučila. Jediné, co jsem během února pověsila na hřebík byl blog a sociální sítě. Když jsem totiž našla chvilku na počítač, musela jsem se věnovat práci. Doufám, že jste na mě díky tomu už definitivně nezanevřeli…

---
PS: Během první cesty do práce mě díky rozhovoru s Petrem Sísem (tady) chytla hrozná nostalgie po New Yorku. Navíc do tamního Českého centra nastupuje jako ředitel Mirek Konvalina, který tam za mého působení byl jako zpravodaj Českého rozhlasu (a který se nám teď občas ochomýtá v kanceláři a tuhle moji lásku k New Yorku ještě víc rozdmýchává). Tuším, že už brzy se tam budu muset zase podívat!

2 komentáře: