Dva týdny do porodu a pořád nic. Doufala jsem, že mě postihne legendární hnízdění a budu smýčit kouty, probírat nashromážděné věci, prát, žehlit a nutit Typošku k malování záchoda. Společnými silami jsme s bytem hýbli a mnohé vylepšili, ale žádná hormonální smršť se nekonala. Celé těhotenství jsem si resty schovávala na hnízdění a teď nic. Vlastně jsem ale ráda. Mám aspoň pocit, že jsem to pořád JÁ. Jen mám v břiše Erwína. Asi by mě trochu vyděsilo, kdyby ze mě najednou byla domácí puťka s oblečením nažehleným do komínků a obydlím bez jediného smítka. A Typošku nejspíš taky...
Přišla jsem teď linkem od Vanilky a můžu si s tebou zase zanotovat, taky jsem toužebně čekala na hnízdění a nepřišlo :D jediné co, že jsem neuroticky trvala na sbalení tašky do porodnice asi měsíc dopředu a teda vyprala a nažehlila ty oblečky, to zas ještě jo :))
OdpovědětVymazatJsem nová čtenářka vašeho blogu ;-) a beru to z gruntu, tedy od začátku. A hned u druhého příspěvku se divím, vůbec jsem o hnízdění neslyšela a musím se přidat, protože jsem to ani nezažila. Těhotenství bylo moc krásné, já hormonálně vyladěná, pleť jako samet, všechno mě bavilo, ale hnízdění ??? Nedorazilo ;-)
OdpovědětVymazatTěším se, co nového se u vás dočtu.