Výlet do Póčo

Typoška odjel včera okopávat rodnou hroudu, já jela navštívit tu svou. Erwíňák díky tomu spal poprvé mimo domov, což zvládnul pašácky. Čerstvý (skoro) vesnický vzduch mu dělal náramně dobře. Dneska jsme vyrazili na dlouhou procházku do místního zámeckého parku, která byla samo sebou spojená s nějakým tím kavárenským povalováním.

Jaro bylo v plném proudu a já si říkala, že by stálo zato sem pozvat kámoše na piknik - z Masarykova nádraží jste v Dolních Počernicích za 14 minut. Park je moc hezky zrekonstruovaný, plný pěkných cestiček a zákoutí. Protéká jím potok Rokytka, který ústí z místního rybníka. Můžete tu krmit červené megakapry, kachny i labutě; otrlí se můžou v rybníce i smočit a ti ještě otrlejší jít omrknout místí nudapláž. Příchod jara tu stvrzují nahaté zadky. Já se tentokrát neodvážila, ale doporučuju! Mým nejoblíbenějším místem je - kromě totemu, který total "pravý Indián" - Kočičí hrádek, který tu v devadesátých letech vymňouk František Skála (ano, TEN František Skála) a Jiří Paul. Slunce mi svítilo do očí i objektivu, takže tohle je jediná kloudná fotka, o kterou se s váma můžu podělit. V tomhle počásku sem ale budeme vyrážet častěji, takže o Póčo ještě uslyšíte!