čtvrtek 11. dubna 2013

Mateřská krize

Nerada si stěžuju. Věřím tomu, že každý jsme (ve většině situací) strůjcem svého osudu a proto se s každou trablí snažím poprat s optimismem. Když jsme se rozhodli do toho s Typoškou praštit, bylo mi jasný, že nebude každý den posvícení. Co si ale počít, když si občas s Erwínem doma připadám jak ve vězení? Jeho pláč mi rozklepává ruce a jím vyvolaný stres odeznívá jen velmi pomalu? Ranní vstávání se stává nadlidským úkonem? Slovní zásoba chabne? Vlasy padají a šednou?

Vyhlídla jsem si dva kurzy jógy - jeden relaxační pro mě a jeden pro "maminky s miminky". Snad to pomůže. A to, že už snad opravdu dorazilo jaro. Co vy? Máte nějaké tipy na chvíle, kdy jde do tuhýho?

PS: Po přečtení spalte. Díky! 

9 komentářů:

  1. Na chvíle, kdy jde do tuhého, přesto že nejsme maminka, mám blog Rosy Mitnik (http://rosamitnik.blogspot.cz/) "takymatky" :)). Řekla bych, že ta zatočila s tím, když slovní zásoba chabne atd. atd. :) Hodně síly, jaro tomu taky pomůže! Za všechen splín určitě může to, že byla pořád zima! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jano, diky moc za podporu a tip na blok. Ten tvuj jsem taky nedavno nasla. Moc se mi libi, budu si k tobe chodit pro inspiraci. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Neboj, budou i světlejší chvilky a dny, kdy si uvědomíš, že to stojí za to :-) Cvičení i mimi kurzy taky pomáhaj, hlavně jsi mezi lidma :-) Já praktikuju oboje a díky tomu mám aspoň nějaký režim :-) Nejsi v tom sama! Držím pěsti, ať je líp :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Diky! Krize je nastesti zazehnana. Mas pravdu - taky pomalu prichazim na to, ze potrebuju nejakej pravidelnej rezim. Nastesti jsou aktivity i pro tak maly mimina jako je Erwin. Jogu mame za rohem, snad se mi tam bude libit.

    Jinak si samozrejme uvedomuju, jaky je to stesti ho mit. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Vypadnout a dveře za sebou pěkně zvesela zabouchnout zvenčí! Pravidelně. Člověk se vrací občerstven a naplněn láskou k veškerenstvu. Činnost možno konat dle vlastních preferencí, osobně oblibuju sednout si do kavárny s knihou. (A protože jsem koukala i do předchozích příspěvků, tak ne, návštěva téhož zařízení s kočárkem se nepočítá, a to ani když dítě spí.)

    OdpovědětVymazat
  6. Já chodím do Národní galerie na přednášky z dějin umění, jednou týdně - 90 božích minut: jsem čistá, voňavá, na podpatku, s kabelečkou,
    dostanu tam kávičku a koláček,
    mluví na mě souvisle, zajímavě, cizími slovy,
    jsou tam samí dospělí!!! Oáza pro vykojený mozek.
    Čili akce "matka v režimu off" taktéž vřele doporučuji.
    Konec chytrých řečí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Roso, zrovna den pred timhle komentarem jsem si na tvem blogu vsimla sekce "Dejiny umeni", ve ktere jsem na kurzy taky narazila. Vazne zvazuju, ze se na ne prihlasim. Presne jak to popisujes, potrebuju zamestnat mozek nejakou intelektualni cinnosti!

      Vymazat
  7. tieto "stavy" su mi velmi dobre zname..zvlastne je, ze to nejak zvlastne clovek zabudne a s odstupom casu sa zda vsetko jednoduche a lepsie...a ten cas "baby off" je skvely. Pamatam si, ze pre mna nakup potravin bol vykupenim :-))))
    nasla som tento blog len teraz, prijemne citanie to veru je :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky! Jsem rada, ze se ti blog libi.

      Mas pravdu, ze kdybych si to tady nepoznamenala, uz bych si na tuhle krizi skoro ani nevybavila. Taky mam tendenci si pamatovat jenom to hezky. Nastesti uz je zase dobre.

      Vymazat