Post o fenoménu špatných matek jsem měla
rozepsaný už v šestinedělí. Asi by upadl v zapomnění, kdyby nebylo
dnešního příspěvku na blogu Luxusní život Vanilky. Fenomén špatné matky je
podle mého názoru relativně nový. Souvisí bezesporu s tím, že děti rodíme
v průměru později, než generace před námi a tak nad výchovou hlouběji
přemýšlíme. Také máme snadnější přístup k informacím, které jsou navíc
mnohonásobně obsáhlejší a průmysl, který na strachu a špatném svědomí maminek
slušně vydělává.
Nedávno jsem četla rozhovor se socioložkou
Jiřinou Šiklovou, která říkala, že ji nikdy nenapadlo tohle řešit. Dělala pro
svoje děti – stejně jako my - vše, jak nejlíp uměla, tak proč se peskovat. Děti
jsou docela odolní tvorové. Příroda to tak zařídila a když si představím, že dřív
běžně měly děti vlastně ještě děti (i když je nejspíš vychovávaly pod dohledem těch
dospělejších dospělých), jsou naše dítka ve značné výhodě. Pojem špatná matka jsem si pro sebe ve své
mysli zakázala. Stejně jako o sobě nikdy neřeknu, že jsem vykojená, nebo že mám
mlíko na mozku a podobné degradační hlášky, kterými se ženy na mateřské rády častují. Myslím si, že dítě potřebuje klidné a milující zázemí a ne vystresované rodiče, kteří si neváží ani sebe samých. Když svou snahu neocením my, jak jí pak může ocenit někdo jiný?
Svatá pravda. Spoustu věcí jsem začala řešit už v těhotenství, brát či nebrát vitamíny, masírovat nebo nemasírovat hráz atd...a na svou gynekoložku furt chrlila nějaký dotazy, až mě zarazila, ať už si nečtu informace na internetu, že se tím akorát stresuji. A tak je to asi i s tou výchovou. Jedu si svoje podle svého přesvědčení a když náhodou v něčem tápu, tak zavolám strýčka googla a zase se mi pěkně zamotá hlava, že stejně skončím u své taktiky. No možná výhoda naší generace byla, že našim mámám s výchovou pomáhaly jejich mámy, které už věděly co a jak, takže maminky nebyly tak vyplašené, jako teď když si vše zjistit a zařídit musí samy (tak to mám aspoň já). Tudíž je ani nenapadaly myšlenky na to, že za nic nestojí, protože je mámy jistily a podporovaly ;-)
OdpovědětVymazatNasla jsem skvelej clanek - navod na to, jak mit pohodove tehotenstvi: http://jezebel.com/459042349. :) Dneska je skoro nemozne se nestresovat, protoze vsude na tebe vyskakuji protichudne vyzkumy a ty pak nevis, cim se ridit a cemu verit. Driv byly nazory na vychovu a vyzivu nejak homogenejsi.
VymazatSouhlasím, naprosto souhlasím. Ale upřímně přiznávám, že sama sebe občas potrápím hloubáním nad tím, jestli jsem dost "dobrá" matka a jestli dělám všechno "správně". Ale co, jinou už příšerky mít nebudou. Tak jim budu muset tak jako tak stačit :).
OdpovědětVymazatMyslim si, ze je uplne normalni obcas pochybovat a prehodnocovat, jestli je ta cesta, kterou ses vydala, ta spravna. At uz se jedna o vychovu deti, nebo cehokoliv jineho. "Spatnomatky" se tak ale vetsinou oznacuji v naprosto absurdnich situacich. Jedna kamaradka treba nechala mrnouse asi 10 minut lezet na hraci dece s tim, ze je sice spatna matka, ale ze uz si musi uvarit neco k snidani. A to uz bylo odpoledne...
Vymazatkazdy ma sve limity a sva slaba mista, a byt matkou je pro mne o to narocnejsi, kdyz si uvedomuju, kde ty sve slabe mista mam, porad si myslim, ze je nemam uplne vychytane. takze treba kombinace stihleho batolete a spatne matky kucharky zapricinuji nejednu depku :/ a pak mi kamoska vypravi, jak jeji dcera zila z cistych testovin, protoze proste nic vic nechtela jist, a dalsi zas ze syn jedl do tri let jen bile jogurty... no proste v mnoha vecech si nejsem jista, jestli delam to nejlepsi. ale vic proste nezvladnu. a priznam se, ze i me vyjadrovaci schopnosti se znacne zhorsily, ale to je spis souhrou vic okolnosti, jako je nemluvny muz, kamaradky daleko (vic toho napisu nez prokecam osobne) a taak... takze ja, donedavna ukecana extrovertni osoba mluvici plus minus ctyrmi jazyky, jsem ferove propadla panice, kdyz se ukazalo, ze obchodni jednani v jiste firme povedeme v anglictine (a ja toho casu sice sefova, amjici slovo, ale taky 22 mesicu na materske...) to byl priserny zazitek..
OdpovědětVymazat