úterý 16. července 2013

Třicet dva týdnů

Erwínova kolena začínají nést známky opotřebení. Po čtyřech si to metelí, jako kdyby se tak narodil. Užíváme si s ním čím dál víc legrace - je to takové něžné přítulné zvířátko, kterému ale kouká z každého oka deset čertů. (Prý po mamince.) Když je rozhřčen, ohrne spondí rtík a smutně opakuje ebubu. Tuším, že nás s ním čeká víc závavy, než s utrženým sluchátkem...

PS: Tentokrát nese číslo bílozelené barvy na počest toho, že náš domácí team Loko Vltavín postoupil do druhé ligy. Já fotbalisty po očku sleduju z okna pro jejich hezké tělesné partie a je mi celkem jedno za jakou ligu kopou. Nejraději mám přebory požárníků a policistů, ale přivdala jsem se do fotbalové rodiny, tak to holt musím začít brát trochu vážněji...

2 komentáře:

  1. My byli včera na návštěvě kamarádky s jedenáctiměsíčním chlapečkem, mají na rozdíl od nás v dětském pokoji koberec a B. od něj má na kolenou docela spáleniny :))

    Loko Vltavín je super název, můj "domácí" tým jsou zas Uhelné sklady, hrajou přebor a taky mají zelenou ;) ale to je čistě moje guilty pleasure z puberty, Lvíčka fotbal nezajímá...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud budou hrat Uhelne sklady proti Loku, muzem se sejit na stadionu. :)

      Vymazat