čtvrtek 1. září 2016

Neukotvená...


...tak si poslední dobou často připadám. Být podruhé doma mi nějak nesvědčí. Však už jsem to tady několikrát zmínila. Nic moc se neděje a tak si vlastně nemám na co stěžovat. A možná tam je ta příčina. Tedy ne v nestěžování, ale v tom "nedějení". Mám pocit, že nic nestíhám, přitom za celý den nic kloudného neudělám. Vstávám brzy a tak často vytuhnu v posteli s Erwínem už někdy kolem desáté. Dobu, kterou bych mohla mít jen pro sebe, tedy prospím. Vstávám časně a vstávat ještě časněji, abych si pro sebe nějaký čas utrhla, jsem sice zvažovala, ale reálně ještě rannější vstávání nedávám. Typoška to chápe, snaží se mě podpořit a občas Adélku provézt. Mamka je zlatá a chodí se se svojí nejmladší vnučkou pokochat pravidelně jednou týdně. Sice je to jen na pár hodin, ale já jsem ji za to vděčná. A v úterý mi na tři hoďky vozí kočár jeden "brigádník" ze sousedství. Navíc děti (skoro) vzorně spí. A tak jsem si naprosto vědoma toho, že moje situace je o několik set procent lepší, než u mnohých jiných. I tak mi ale není nejlíp. Nechci ale, aby se můj život a tenhle blog stal místem pro pláč a naříkání. Dát se do cajku považuju za svoji povinnost jednak kvůli sobě, ale i kvůli ostatním. Když už ty svoje dětičky mám, chci být pro ně optimistická máma, co se umí k těžkostem postavit čelem a poprat se s nimi. Být pro děti aktivně dobrým vzorem je podle mě důležitější, než je naučit zavazování tkaniček či jezení příborem. A tak jsem se rozhodla v září zkusit pár věcí, které by mi mohly pomoct...
1. Čas, kdy mi někdo Adélku hlídá, nebudu trávit domácím úklidem, ale vyrazím hezky na vzduch. Na kafe. Na masáž.
2. Začnu chodit na jógu. Přes den už nekojím, takže hravě zvládnu nějakou obědovou lekci v okolí.
3. Koupím si něco hezkého. Vím, že je to přízemní a útěchu má člověk hledat v sobě. V nových šatech by ta cesta ale mohla být příjemnější.
4. Naplánuju si víc aktivit s přáteli. To mi vždycky zvedne náladu.
5. Začnu si pro sebe víc vařit. Odbývání se v jídle se na psychice taky odrazí - to už vyzkoumal kdejaký výzkum.
6. Budu víc číst. A tím nemyslím Facebook!
7. Zavedu si zase notýsek na resty a nákupní seznamy. Odškrtávání úkolů je někdy blahodárné.

O vývoji vás budu průběžně informovat. Zároveň budu ráda za podporu a tipy, jak se s touhle situací vypořádat. Upřímně mám i trochu podezření na nějaký hormonální splín z končícího / omezení kojení. Myslím, že jsem o tom kdysi něco četla. Stalo se vám to taky? Podělte se prosím. Každopádně věřím, že se bude zase brzy líp!
---
A jen pro upozornění, ty nohy z fotky nejsou moje, ale vypůjčila jsem si je z instagramu View from the Topp.

16 komentářů:

  1. Mam sice jen jednoho a mensiho, ale obcas si pripadam asi podobne. Pomaha mi naplno prozivat okamzik. Kdyz si hrajeme nemyslet na to, co bych mohla udelat, kdyby spal. Kdyt uklizim, nemyslim na to, ze bych si s nim mela spis hrat...a na jeho pulhodinove spani mam "pripraveno" nekolik aktivit a vyberu si tu co mi v dany okamzik udela radost-knizka,nicnedelani u kafe a nekdy je to vytrena podlaha:-))Hezky den,Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je super přístup. S druhým mám ale bohužel pocit mysli skákající opice. Často se nedokážu soustředit na jednu věc. Mozek furt jede a přemýšlí, co bych ještě měla stihnout. Pak Adélka na chvilku usne a já paralyzovaná akorát tak sedím a koukám... :)

      Vymazat
  2. Naprosto rozumím a největší krizi jsem měla s druhým někdy kolem roku... pořád kolem dětí, minimum času jak na sebe, tak na všechny ty ostatní potřebnosti. Čtení je fajn :) je to vlastně můj jediný koníček, který stíhám, a strašně moc mi pomáhá. Za rok 2016 jsem zvládla už kolem 40 knížek a jsem na to hrdá, i když kdyby to věděl manžel, určitě by padl do mdlob, kolik času jsem bývala mohla prouklízet :D ale já jsem si téměř jistá, že nebýt toho, už jsem na antidepresivech...

    Ohledně kojení, absolutně žádný splín, spíš čistá radost, ale taky jsem to provedla "až" ve třinácti měsících, kdy už mě to dost fyzicky likvidovalo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi místo zapínání kompu taky budu častěji sahat po knížce. Teď jsem načítala nějaké rodičovské a hned mi bylo líp. Evidentně potřebuju zaměstnat mozek nějakou intelektuálnější činností... Musím si taky najít něco o tom konci kojení. Hlavou na něm vůbec nelpím, ale myslím si, že je to fyziologická reakce - zamíchaj se v tobě hormony zase trochu jinak, než je tělo zvyklý, a je to. Já měla třeba regulerní depku z antikoncepce a někdy se cítím podobně. Nějak to holt budu muset přečkat...

      Vymazat
  3. jak já to znám, snažím se pracovat a v hlavě mi jede seznam co bych měla/mohla udělat takže práce je mizerná a ještě končím večer nešťastná kolik jsme toho mohla stihnout kdybych se soustředila...
    pomáhají mi seznamy na které píšu fakt všechno co ten den mám dělat, klidně i vynést tříděný odpad.
    audioknížky v cizím a ne tak dobře ovládaném jazyce, pro mě je to francouzština, jak musím půlku hlavy zaměstnat překladem nezbývá jí kapacita na ty kupící se výčitky "kdybys tak bys."
    když je nejhůř tak psaní, někdo tomu říká nahodilý deník, něco jako dopisy, prostě se vypsat z toho jak mi to nejde, kdo co provedl a co nechápu, bacha nikdy to po sobě nečti! Ar.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsou samé super rady! Vyzkouším. Až na tu francoužštinu...

      Vymazat
  4. Díky za zajímavé tipy na odreagování od dětí. Mám dvě (21 měsíců a 6 měsíců) a jsem s nimi uvázaná 99,8% času. Dokonce jsem si uvědomila, že za poslední půlrok jsem nebyla bez dětí NIKDE, když pominu to, že jsem si byla v květnu jednou večer zaběhat! Regulérně mně hrabe! Vždy mám s sebou aspoň tu mladší (ale většinu času stejně obě děti), a tak jsem řekla DOST! Dnes jdu poprvé bez obou dětí na kafe s kamarádkou a děti pověsím na krk manželovi. Už to máme domluvené od včerejška, doufám, že do toho nikomu nic nevlítne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jo, doufám, že to dobře dopadlo a večer s kámoškou jsi si užila. Já bych to bez těch svých asi nedala. Můžeme si beztrestně poztěžovat na ty naše - jinak úžasný - děti a když je to potřeba, bavit se o něčem úplně jiném, než jsou domácí povinnosti...

      Vymazat
  5. Ahoj, no vidíš z mého pohledu, dle blogu, vše krásně zvládáš, vypadáš dobře, děti dobrý, manžel dobrý, po dovče, prarodiče mají radost z dětí. Stále nechápu jak můžeš s Erwínem na ty výstavy, galerie atd. To prostě my asi snad nikdy nedáme.
    Kojení, to je prostě asi pocit, že něco skončilo, že už je Adélka velká holka, že už možná níkdy kojit nebudeš atd. Já k uplnému konci použila homeopatika. I na ty tvé pocity by byla vhodná homeopatika Sépie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já tam chodím místo hřiště. Je mi to bližší, ale máš pravdu, že je u nás všechno v pohodě. Proto sama moc nechápu, z čeho jsem vlastně smutná - až na tu ubíjející rutinu doma, která mi naopak blízká není. Ten tip na homeopatika je super. Díky.

      Vymazat
  6. Mluvite mi z duse - clovek dela vsechno a nic, pocit uspokojeni nikde a pritom by mel byt stastny, ma zdrave deti, muze se jim venovat na 100% (kdy jindy, kdyz ne ted), presto ma pocit, ze to nezvlada a nebo to alespon nedela tak, jak by mel...take porad premyslim, jak si to v hlave prenastavit, snad spolecne na neco prijdeme, kdyz dame hlavy dohromady ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, DD! Tyhle stížnosti mi navíc přijdou jako rouhání. Všechno klape a já si ještě stěžuju. Poslední dobou ale nejsem ve své kůži, tak jsem se z toho aspoň zkusila vypsat. Co s tím fakt nevím. Možná se podívat na nějaký dokument nebo přečíst knížku o někom, kdo je na tom hůř. Taková terapie šokem...

      Vymazat
  7. Tak muj recept je pani na uklid vcetne nenavideneho zehleni, neresit ten bordel v byte mezitim a hlavne si vzdycky rict, ze holt nebudu vzorna matka, manzelka a hospodyne. Moc se mi to nedari, ale obcas to klapne. U vas mi to opravdu prijde spis na tu hormonalni rovnovahu, protoze takhle na dalku to u vas doma vypada ruzove. A taky mi pomaha naplanovat si dalsi dovolenou a mit se tak nac tesit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dovolená by bodla! To je pravda. Jinak na vzornou hospodyni vůbec neaspiruju. Spíš naopak. Tedy ne být špatná hospodyně, ale raději vůbec hospodyně nebýt. Nějak mě ta role neuspokojuje a v tom je asi skryta část problému. I když ty hormny v tom podle mě taky svojí roli hrajou.

      Vymazat
    2. No mě právě ty domácí práce taky nebaví, ale mám pocit, že když už jsem doma, tak by to tam trochu mělo vypadat. Ale ať to udělá raději někdo jiný. S hormony po kojení zkušenost nemám, kojila jsem 21 měsíců, poslední rok už jen ráno a večer, takže přestat nebyl takový skok.

      Vymazat
  8. Starat se o domácnost, mít malé děti a ještě pracovat není jednoduché. Znám to z vlastní zkušenosti a některé dny jsou hodně těžké. S manželem jsme se podnikání snažili zvládat sami, ale to nebylo dlouhodobě zvládnutelné. Skoro bychom nevídali děti a to jsem nechtěla, takže nám přišla vhod možnost virtuální asistentky , na kterou jsme přesunuli velkou část svých povinností, takže teď máme mnohem víc volného času pro děti :-) .

    OdpovědětVymazat