úterý 24. září 2013

Čtyřicet dva týdnů

Máme za sebou docela rušnej týden. Začali jsme chodit do The Little Gym, kde se nám oboum moc líbí. Při zkušební hodině sice Erwín koukal vyjukaně a párkrát i popotáhl moldánek, ale na podruhý už se hbitě zapojil do cvičení i do průzkumu. Je ve skupině nejmladší, tak ostatní děti spíš opatrně pozoruje. Hnedka zkraje si ale vyhlíd jednu pohlednou holčičku, tak uvidíme co z toho bude. Po cvičení jsem měla sraz s kamarádkou a její roztomilou dcerkou Rózou. Oba se nesměle oťukávali, zatímco my stihly probrat spoustu zajímavých věcí.

Rýma je zpět a už jsem smířená s tím, že bude nějakou dobu naše stálá kámoška. Erwín teď vypadá jako čertisko. Nudle u nosu je jeho veliké bohatství, na které si nenechá ani za nic šáhnout. Je tedy skoro celý den unudlený a opatlaný od pokusů samostatného krmu. Snaha o to ho trochu zcivilizovat vyvolá žalostné naříkání. A to prosím k tomu nepoužívám nasliněný kapesník. To by se totiž ještě dalo pochopit...






V neděli si způsobil první vážnější úraz - řízl se do prstu. Bědoval a naříkal asi půl hodiny, pak si dal krátkého šlofíčka, sundal náplast a byl zase fit. Jen my jsme to s Typoškou ještě chvíli rozdýchavali. Kromě pláče a lumpáckého blejskání očkama už s přehledem mává, tleská a ukazuje, jak je velikej.

2 komentáře:

  1. jak to utíká..
    velký genius na některých fotkách vypadá jako motýl emanuel.. :-)
    hodně radosti (nejen) při cvičení..

    OdpovědětVymazat