Sto čtyřicet sedm týdnů & mimi salát

Jom Kippur jsme zvládli. Na Kol Nidre jsme šli do Jeruzalémské synagogy, kde se na dvorku sčuchly snad všechny přítmné děti a slavily tím, že pobíhaly z jedné strany na druhou a sborově odříkávaly: "Múúmie, múúmie." Bylo to docela strašidelné, však taky všichni, kdo na dvorek vstoupili překvapeně vzali B-ží jméno nadarmo (Erwín nově říká: "Mistra pána!" a plácne se při tom do čela.) Ale hlavně to pro ně byla zábava a to důležité. Taky mi několik dětí nadšeně osahávalo břicho a hádalo, co tam je, až myslím, Erwínek začal trochu žárlit a mimino si přišel obejmout a ochránit. Druhý den jsem ho ráno vzala do Pinkasovy synagogy, ale tam byl jediným nespícím dítětem a brzy se jal zblízka obdivovat jména na stěnách. Tak jsem to raději po 20 minutách zabalila. Večer si ho převzal Typoška a já měla čas na aspoň malé jomkippurové rozjímání. Díky školce se ale naučil i častěji říkat: "Plomiň." a příběh o Jonášovi, nebo Jonáškovi, jak říká, který se tradičně toto odpoledne čte a studuje. Ve zkratce a s obměnami ho vypráví asi takhle: "Bylo tam město a Jonáš šel místo do města doprava a pak byl na lodi a byla bouřka a hodili ho do vody a spolkla ho velryba. Klečel a modlil se a pak to dobře dopadlo. Velryba ho vyplivla - asi takhle, ble, pfff, ble a pak tam bylo to město." Fotila jsem ho tedy tentokrát s jeho velrybí kasičkou, kterou už máme od loňska, a která už je plná chechtáků od babiček. Přidala jsem i naše výtvarné zpracování přběhu o Jonášovi včetně Duplo figurky, kterou jsme do obrázků vkládali. Adélka dospěla do prenatálního 26. týdne. Měří kolem 23 centimetrů a váží skoro 910 gramů, asi jako hlávka salátu. Stále intenzivněji cucá a saje a to prý nejen palec u ruky, ale klidně i u nohy. Dozrávají jí plíce a na vdechování plodové vody si cvičí dýchání. Na pobyt venku si už připravuje i imunitní systém  a ořasené oči, které se jí už brzy částečně otevřou. Já mám mezitím – přesně podle příruček – v poslední době trochu problémy se spaním. A taky se mi zdají divný sny. Třeba o tom, jak si u našich na záhonku uspořádali společnou večeři Merklová, Obama, Putin a Zeman. Po jejich odchodu jsem našla Putinovu zapomenutou peněženku s pasem plným hezkých razítek a samolepek a vůbec jsem mu jí pořádně prošmejdila a pak jsem se jí bála jít někam vrátit, aby mě na základě otisků prstů, kterých byla plná, nezavřeli v nějakým temným moskevským vězení…
---

Erwín má na sobě další nový novoroční ohoz. Tričko dostal od babí už loni, ale protože neměli tu správnou velikost, nosit ho může začít až teď. Zelené cargo kalhoty jsou z H&M a protože se nám s Typoškou moc líbí, koupila jsem si je rovnou taky i ve větší velikosti na příští rok. A pokud se vám líbí kasička velryby, tu jsem pořídila zde. No a ten dudlík, co na to říct. Někde vyštrachal tenhle malej pro mimina a při focení ho odmítl vyndat z pusy...