Lze děti vychovávat v klidu? / Recenze knihy AHA! rodičovství

V létě jsem přečetla knížku AHA! Rodičovství s podtitulem Jak přestat křičet a začít žít s dětmi v harmonii, kterou napsala psycholožka Laura Markham. V mnoha ohledech mě oslovila a pomohla. Jak to u nejlepších knížek bývá, shrnula a poukázala jen na to, co už vlastně vím. S Erwínem jsem knih o rodičovství přečetla jen několik. Nějak jsem je nepotřebovala, protože jsem mu rozumněla, vždycky jsem se s ním v klidu dohodla, byla jsem relativně bez stresu, protože jsem stíhala téměř všechno, co jsem chtěla, a doma panoval mír a pohoda. S příchodem jeho čtvrtého roku a sestřičky k tomu, to doma začalo trochu skřípat. Jednak se vývojově posunul a začal intenzivněji testovat nastavená pravidla a taky těžce nesl, že přišel o výsostné postavení nejmladšího člena rodiny. K tomu se přidalo moje ne úplně ideální naladění způsobené vším, co příchod druhého potomka, kromě veliké radosti, obnáší. Usoudila jsem, že nějaká ta literatura by se mohla pro inspiraci hodit. Nejdřív jsem sáhla po výborné knížce Sourozenci bez rivality, kterou doporučuju všem rodičům s více dětmi. Je to takový základ plný inspirace pro výchovu sourozenců, ale mnoho rad, jak se vypořádat se situací vyvolanou příchodem novorozence, jsem tam nenašla. Když jsem si googlila otázky, které jsem v té době měla, často mě odpověď navedla právě na stránky a blog Aha! Parenting a tak jsem si české vydání knihy AHA! rodičovství pořídila. A v čem pro mě byla tak zlomová?

Oslovil mě koncept, že s výchovou musíme začít u sebe, který je rozvinut v první části knížky s názvem Umění seberegulace, a který se line i zbytkem knihy. Děti od nás mnoho pochytí a tak je nutné si uvědomit, proč v nás určité situace vyvolávají hněv a naučit se emoce zpracovat, případně podobným situacím předcházet. Uvědomilal jsem si, že když se na děti zlobím, často se vlastně zlobím na sebe. Nezačnu nás třeba včas vypravovat, nechám se něčím zdržet a v posledních minutách je pak (mnohdy nevybíravě) popoháním a vybíhám s nimi ze dveří, jako by to byla jejich chyba. Důležité je se dostat do pohody (vyhradit si třeba nějaký čas jenom pro sebe, jít na kafe s kamarádkou, případně si s ní aspoň pravidelně pokecat po telefonu, cvičit, delegovat úkoly na někoho jiného, slevit ze svých nároků na dokonalost - cokoliv co bude fungovat u vás) a taky si uvědomit, že děti jsou prostě děti. Snaží se ze všech sil, aby nám dělaly radost, ale na některé situace jejich hlavičky prostě ještě nestačí a potřebují naši pomoc. A ta spočívá právě i v tom, abychom je naučili, jak zkrotit vypjaté emoce.

Druhá část knížky vysvětluje nutnost napojení rodičů na děti. Hned v úvodu píše, že: "Když dítě cítí bezpečný vstah se svými rodiči, učí se mít rádo samo sebe i ostatní.". Děti navíc potřebují vědět, že je máme rádi a že nám dělají radost. Když s nimi máme blízký vztah, budou nám daleko líp naslouchat a brát nás jako svůj vzor. V této části najdete mnoho tipů na to, jak si s dětmi takový vztah vybudovat. Já jsem si všimla, že Erwínovi hodně pomáhá čas strávený jenom s jedním z nás. Já ho beru na randíčka, která sice zčásti vymýšlím já, ale část plánování nechám na něm. Vidím, jak mu naše společné výpravy dělají dobře, hlavně máme čas si v klidu povídat a opravdu si přitom vzájemně naslouchat. Typoška s oběma taky občas jednotlivě někam vyrazí a svědčí to všem. Najdete tu taky rady k tomu, aby vaše dítě poslouchalo, co mu říkáte, což byla jedna z věcí, která mě k této knížce skze článek Obedience: Why Do You Have To Tell Them Five Times?  přivedla.

Třetí a nejrozsáhlejší část knížky je plná "výchovných" tipů. Cílem AHA! rodičů je vychovat dítě, které dokáže řídit samo sebe, které se chce chovat správně a které dosahuje úspěchů s radostí a s vědomím vlastní hodnoty. Nejde o to být policajt, který všechno kontroluje, ani rodič, který nechá dítě v problémech vymáchat, aby se z toho poučilo. Ideální rodič je partner, který pomůže a má vedle sebe dítě, které se ho o pomoc nebojí požádat. Zároveň je v knížce několikrát zdůrazněna potřeba nastavení a dodržování hranic - takže žádná liberální výchova s dětmi, které si dělají, co chtějí, jak si ji mnozí představují. V knize najdete i část o (ne)trestání a emočním koučování. Všechny rady jsou vždy přizpůsobené věku dítěte (vždy po kapitolách miminko, batole, předškolák a školák). Já mám knížku hutně podtrhanou nejzajímavějšíi myšlenkami a určitě se k ní bude v příštích týdnech, měsících i letech vracet. Co vy? Znáte ji? Líbila se vám? Anebo o ní slyšíte poprvé?
---
Pokud vás recenze knížky zaujala, zkuste spolu s dalšími věcmi vyhrát její verzi nahranou na CD v mojí podzimní giveaway tady! A další dobrá zpráva je, že od stejné autorky chystá nakladatelství Mladá fronta na podzim vydat knížku AHA! rodičovství: Sourozenci. Já osobně se na ni moc těším!