Dneska je to deset let od mojí první svatby. Nemůžu uvěřit, že to bylo tak dávno. Nemůžu uvěřit, že to bylo. Jiný muž, jiné město, jiný život, jiné já a
überpes Eli, který už běhá v psím nebi. Občas je mi líto těch nenaplněných snů a slibů. Ale mělo to tak být, protože jinak by nebyl Typoška, nebyl by Erwín, nebyl by Kusanec. Některé věci naštěstí i po deseti letech zůstávají a jsem za ně vděčná. Patří k nim i přátelství s mojí nejbližší kamarádkou Sabinou I to s mým bývalým mužem...
Teda Radko, překvapuješ :-)
OdpovědětVymazatPřiznávám, že už mám holt něco za sebou...
VymazatJako by to bylo včera.
OdpovědětVymazatPřesně tak.
VymazatJedna z mých oblíbených fotek - kvůli úplně všemu, o čem jsi psala a kvůli mnoha dalším věcem. Asi trochu slzím, tak už raději nic nepíšu :)
OdpovědětVymazatTaky mi ukápla slza... :)
Vymazat