pondělí 10. listopadu 2014

100 týdnů s Erwínem

Máme za sebou s Erwínem prvních sto týdnů. Je to jedno velké dobrodružství a zábava. Občas to s námi sice trochu drnclo, ale většina cesty byla zatím hladká a radostná. Erwín je už od malička veliký správňák. Vnesl nám do života spoustu lásky a legrace. Neubránila jsem se nostalgickému ohlédnutí. Pokud se chcete podívat, jak se nám Erwín měnil před očima, zvu vás na prohlídku!

Na téhle fotce s námi byl Erwín první týden. Fungoval jenom v modu spánek, křik, sosání, zadumaný výraz, neutrál a lišácký úsměv. Grimasy si střídavě zkoušel a my se na něj nemohli vynadívat. 

Už od začátku ten společný čas frčel pěkně rychle a než jsme se nadáli, přehoupl se Erwínův věk do dvojciferných čísel! Byla u nás na návštěvě Typoškova kolegyně s holčičkou a manželem. Dali nám krásnou kachnu a veselé chrastítko, které sice tenkrát Erwín ještě ani neudržel, ale to se brzy změnilo! 



Erwínovi bylo dvacet týdnů a já přemítala o tom, z čeho jsem byla na mateřství nejvíc překvapená. Došla jsem k závěru, že asi z toho, jak to všechno vlastně docela v pohodě zvládám. Zásluhu na tom měl a stále má hlavně Typoška, kterej mě hojně chválí i chlácholí. A o Erwína se krásně stará. Erwíňák byl na oplátku veliký pašák. Většinu dne prochechtal, v noci vzorně spal a ráno mě nechal dospat.



Z Erwína byl už zdatný plazec a nesmělý lezec. Krotitel kabelů a přemožitel vzdáleností. Posouvač židlí, sušáků a žehlících prken. Taky se tenhle týden ukázalo, že na svoje pravé jméno vůbec nereaguje, zato na zvolání "Erwíne," hbitě otočí za volajícím hlavu. Je to prostě náš Erwín!



Tady byl Erwín přesně čtyřicet týdnů v břiše a čtyřicet týdnů venku. Takové malé výročí, které nám připomnělo, jak to všechno letí až moc rychle. Hezky už spal a zároveň jsme s ním pomalu přešli do období prvního vzdoru. Téměř jakákoliv změna vyvolala jeho mocný ryk. Nejhorší bylo přebalování. Nebo odebírání předmětů, o kterých netušil, že jsou pro něj nebezpečné. Ještěže mám kolem sebe i pod sebou nahluchlé seniory. Jinak byl ale Erwín extrémě milý a komunikativní a každou chvilku po někom házel očkem a navazoval kontakt. Asi bude přeci jenom po mamince (a po babičce).


Erwín oslavil padesátý týden života a já uvažovala, že už je možná na čase z kuchyňské nástěnky sundat seznam, který jsme měli připravený na cestu do porodnice a který tam z nostalgie pořád visí. Zatím jsem neměla to srdce ho sundat... Touhle dobou už skoro chodil a mluvil. Bezpečně říkal táta a pe (=pes). Opakoval bába a děda. Jen s mámou měl  pořád problém...


Na obrázku z šedesátého týdne je zvěčněn s pyramidou z kroužků z Ikea, kterou dostal v létě od babí a dědy ze Žatce. Vždycky se mu líbila, ale teprve teď to s ní uměl pořádně rozjet. Boural a posledních pár týdnů i stavěl a tloukl o sebe kolečky tak, že to musí slyšet všichni sousedi v okolí. A taky našel zalíbení ve schovávání věcí. Jednou jsem si chtěla dát kratičkou odpočinkovou vanu a nahatá jsem pak běhala po bytě a sháněla špunt. Měl štěstí, že jsem ho v tom botníku našla!

Z výletu z Žatce si Erwín přivezl plný pupík koláčů od babí a dva nové přírůstky do vozového parku. Červené porsche a jezdící botu, které ještě pamatujou, když si Typoška cucal palec. Autíček jsme tam objevili plný kufřík a Erwín byl v sedmém nebi. Vydržel by si s nima hrát snad celý den. Tedy dokud někdo nezašustil jídlem. To se pak přiřítil a něco by si dal.

Focení osmdesátin bylo lehce neúspěšné... Erwín byl unavený a místo hraní potřeboval spát. Učil se pomalu skládat Duplo, které má částečně po mě s bráchou a částečně od babí. Fascinovali ho části obličeje a jeho "ne" jsou rezolutnější a myšlená naprosto vážně. Díky pravidelné prohlídce, víme i jeho přesné míry: 83 cm a 11,13 kg. Je prostě tak akorát.

Tady bylo Erwínovi 90 týdnů a chtěla jsem ho vyfotit s jeho oblíbeným kámošem. Hned jak ho viděl, lehnul si a dělal, že bude spát. Potom se s ním chvíli pral a pak utek. Měla jsem ten den v úmyslu psát o tom, že bych taky potřebovala nějakýho plyšáka na mazlení, protože jsem nemohla Erwína přestat muchlovat. Už měl pěknou vyřídilku a nedaly se ani stíhat nová slova, která se naučil. A táta je úplně nejvíc. Jsou spolu velicí parťáci.

Chtěla jsem Erwína při takové slavnostní příležitosti vyfotit v nějaké slavnostní póze, ale tohle nakonec byla jediná fotka, na které se s cedulí nepral. A vlastně docela dobře vysihuje moje (a možná i jeho) překvapení z toho, že už je tady s námi tak dlouho. A nakonec jsem se neubranila trochu nostalgie: Erwínku, až si budeš jednou tenhle záznam svého vývoje číst, moc bych chtěla, abys poznal, jak moc jsme tě měli rádi. Jsi úžasné, krásné a veselé dítě s něžnou duší, které nám do života přineslo tolik radosti a lásky. Sice si někdy večer oddechnem, že už konečně spíš, ale moc dobře víme, že až budeš trochu větší, bude se nám po té tvojí nevyčerpatelné energii a srandovní vyřídilce moc stýskat! 

12 komentářů:

  1. Radko-moc krasne a dojemne! Mne na materstvi asi nejvic prekvapilo, kolik lasky a nehy v matce dozraje. Ty jsi toho skvelym prikladem! Erwinkovi gratulace k 100:-)!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Veroniko!. Úplně se teď červenám...

      Vymazat
  2. Moc hezke ohlednuti. Je to ale malej smudlicek:) a je neuveritelne, jak se ty deti meni...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že jsem u toho fotícího projektu vydržela. Moc mě baví si tyhle staré fotky prohlížet... A co teprve za deset let. To už bude úplnej doják.

      Vymazat
  3. Vážně moc pěkný článek. Jsem zvědavá na našich 100 týdnů :-). Každý den je plný něčeho skvělého a překvapujícího. Je to opravdu úžasná role - matky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uteče to jako voda. Užívej každé chvilky! Taky mě být mámou moc baví...

      Vymazat
  4. Je krásné si ty fotky takhle seřadit, moc hezký článek, přeji celé rodiné zdraví a ještě mnoho krásných okamžiků, my máme doma čerstvého klučinu a já jsem zvědavá, jak moc odlišné to bude od holčičky.

    OdpovědětVymazat
  5. krasne! jste nadherna milujici rodinka, a jde poznat i na dalku, jak moc stastni jste .) uplne jsem zapomnela, ze byl erwin i blondacek ))) krasne fotky i text, mavame a tesime se na dalsi pribehy :)

    OdpovědětVymazat
  6. Gratuluji, to je krásné shrnutí :-) Jednou bude Erwín hezky vzpomínat, pěkně mu to archivuješ :-) Tak ať je pořád takovej veselej kluk a daří se mu, je to vážně šťastné dítě, že má tak skvělé rodiče :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Alizie! Taky jsem ráda, že to takhle jednou bude mít pohromadě a v době, kdy pro něj třeba nebudem vůbec cool, uvidí, jak moc jsme ho měli rádi a i ten humor jsme při jeho výchově neztráceli...

      Vymazat