čtvrtek 13. listopadu 2014

Sto jedna týdnů


Takhle nějak vypadají naše rána. Erwín čepejřák se probudí, zaštrachá to v peřinách, občas se ozve i nějaké to skřípnutí nebo rána a pak se postaví a z postýlky se ozve tiché volání: "táto, tatí(n)ku!" Dneska se ale třeba probudil a jeho první slovo bylo bagr. Někdy jsou to pánové, nebo auto jede. Asi podle toho, co ho probudí, nebo o čem se mu zrovna zdálo. S Typoškou pak začnou další bezva den a mě sice občas přijdou zkontrolovat, ale oba trpělivě čekají, až se máma medvěd produdí. Nejraději si pak všichni zalezem zpátky do postele "dotanu" nebo postavíme "bukr." Erwín si tam natahá spoustu autíček a je vždyzcky šťastnej jako blecha. Začal si už skoro výhradně říkat Adam, já mu ale pořád říkám Erwín. Pomalu ale asi taky přesedlám na jeho pravé jméno, i když na blogu zůstane už navždycky Erwín. V posledním týdnu začal používat zdrobněliny, takže se označuje za Adámka. A my jsme mamika a tatínek. A když si řeknem o pusinku, doplní "slaďoučkou."

---
Pyžamko od babí z Marks&Spencera

2 komentáře:

  1. tyjo a na kolikatou chodite do jesli/prace? psalas, ze erwin vstava v 7:15, to jeste stihas dal spat? to teda zavidim... my zaciname jesle 8:45 a prace 9 a ten cely ranni kolotoc kolotoc nam docela trva!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jesle 8:30 - 9:00, práce 9:30 - 10:00. Erwín se teď budil díky změně času o trochu dřív. Když se probudí v 7:15 a já vylezu v 7:30, tak to už dávám v pohodě. I když bych si to před dítětem nikdy nemyslela...

      Vymazat