čtvrtek 20. listopadu 2014

Sto dva týdnů

Typoška byl nedávno v Ikee a přivezl Erwínovi krásný vlak. Před focením se prostřední vagón propadl do země, ale i se dvěma si Erwínek krásně vyhrál. Čím dál víc ho baví všechno, co má kola, což vyvrací některé moje genderové teorie. Když mluví o řidiči daného stroje, trvám aspoň na tom, že to může být pán i paní a upozorňuju okolí (hlavně babičku), že paní tam jenom nesedí. A to i u bagru a u letadla... Už se krásně srovnal s novým časem a vstává zase kolem čtvrt na osm. A před spaním už nechce, abych hrála, ale žádá zpívání. A když chce pochovat, řekne: "ke mně" protože mu vždycky při zvedání říkám: "Pojď ke mně." Ve školce se s ním už loučím pusou a pochováním, aniž bych se musela bát, že spustí pláč. Myslím, že se mu tam opravdu líbí.

Vyčerpání ze hry...
---
Tričko i džíny od maminky z Gapu.

2 komentáře:

  1. No gender... máme doma genderově celkem vyvážené hračky, panenky i stavebnice, autíčka i plyšáky, ale i když B. si hraje plusmínus se vším, nejoblíbenější činnost s legem je vzít z něj panáčky a zvířátka, usadit na díl s kolečky a hrát si, že paní, pán a zvířátka někam jedou, přičemž evidentně je stěžejní ta přítomnost lidí a zvířátek. Já na to, že jsme od narození stejní a do rolí nás stylizuje okolí, prostě nevěřím... :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To já si taky nemyslela, že jsme úplně stejní, ale i tak mě ta jeho fascinace čímkoliv, co má kola, překvapuje.

      Smazat