Erwín 182 & Adélka 21 / Zase spolu

Po delší době se mi zase podařilo vyfotit Erwína a Adélku spolu. Oba nám rostou na těle i na duši před očima a mně je líto, že jsem v tomhle foto-projektu trochu povolila. Neměla jsem na to ale prostě kapacitu. Snad mi oba v budoucnu tuhle pomlku odpustí a já se zase vybičuju k pravidelnosti. Erwínovi bylo tento týden tři a půl. TŘI A PŮL! Je chytrej jak opice a mluví a mluví a mluví a mluví. Stává se z něj už správnej kluk. Miluje auta, superhrdiny všeho druhu a bitky. Včera ke mě přiběhl, vykřikl: "Tři, dva, jedna. Boj!" a začal mě ruchat. Chce být policajt nebo hasič. Z klacku je během chvilky meč, nůž, flinta, pistole či hůl ze Star Wars. Je sranda sledovat, jak z toho malého nevinného miminka roste malý raubíř. Střílí po nás i po kolemjdoucích. Pak se s nimi dá do řeči a je spokojenej. Lidi má moc rád. Každou chvilku se s někým zapovídá a je pak ve svým živlu. Skoro mám pocit, že si s dospělými rozumí víc než se svými vrstevníky. Je pořád trochu bojácný a dospělí jsou pro něj nejspíš čitelnější. Navíc ho většinou pochválí a hračky mu taky neberou...


To Adélka je pořád to sladké a většinu času dobře naložené miminko. Ale potřebuje, aby se jí někdo věnoval. Nebo jí alespoň byla poskytnuta nějaká zábava. Jinak skřípá, až se mi z toho klepou ruce a buší srdce. Je vtipný, jak to příroda zařídila. Vím, že se jí nic hrozného neděje a když potřebuju něco udělat, chvíli to skřípání dokážu vytěsnit. Moc dlouho ale ne. A vyplavené stresory pak vyplavuje systém několik desítek minut. Když se jí ale někdo věnuje, to je jiná! Už se směje, řehtá a výská na celé kolo. Zatím ji plně kojím. Ráda už bych - alespoň občas - byla v její péči nahraditelná, ale když jsem jí zkoušela dát lahvičku s umělým mlíkem, dala mi jasně najevo, že pokud ji to donutím vypít, jistojistě zemře bídnou smrtí. Plakala tak zoufale, že bych jí to skoro uvěřila... 

Jsem ráda, že jsem ji nafotila zrovna v tomhle overálku. Dostala jsem ho v balíku věcí od kamarádky. Sama bych po něm v obchodě nesáhla, ale na ní jsem se do něj zamilovala. Je tak roztomile retro. Chrastítko a žužlátko, které drží v ruce je taky památeční. Před Adélkou ho užily obě její sestřeničky i Erwín. Nevím, co by na to řekl hygenik, ale tradice je tradice!