Po delší době se mi zase podařilo vyfotit Erwína a Adélku spolu. Oba nám rostou na těle i na duši před očima a mně je líto, že jsem v tomhle foto-projektu trochu povolila. Neměla jsem na to ale prostě kapacitu. Snad mi oba v budoucnu tuhle pomlku odpustí a já se zase vybičuju k pravidelnosti. Erwínovi bylo tento týden tři a půl. TŘI A PŮL! Je chytrej jak opice a mluví a mluví a mluví a mluví. Stává se z něj už správnej kluk. Miluje auta, superhrdiny všeho druhu a bitky. Včera ke mě přiběhl, vykřikl:
"Tři, dva, jedna. Boj!" a začal mě ruchat. Chce být policajt nebo hasič. Z klacku je během chvilky meč, nůž, flinta, pistole či hůl ze Star Wars. Je sranda sledovat, jak z toho malého nevinného miminka roste malý raubíř. Střílí po nás i po kolemjdoucích. Pak se s nimi dá do řeči a je spokojenej. Lidi má moc rád. Každou chvilku se s někým zapovídá a je pak ve svým živlu. Skoro mám pocit, že si s dospělými rozumí víc než se svými vrstevníky. Je pořád trochu bojácný a dospělí jsou pro něj nejspíš čitelnější. Navíc ho většinou pochválí a hračky mu taky neberou...
![](https://2.bp.blogspot.com/-gz4_Esf4RQM/V1Z4hALydzI/AAAAAAAAH-4/pLPPhMTASDcz27bqQ1YERAKq-25jmI_rwCLcB/s640/21_Adelka_02.jpg)
To Adélka je pořád to sladké a většinu času dobře naložené miminko. Ale potřebuje, aby se jí někdo věnoval. Nebo jí alespoň byla poskytnuta nějaká zábava. Jinak skřípá, až se mi z toho klepou ruce a buší srdce. Je vtipný, jak to příroda zařídila. Vím, že se jí nic hrozného neděje a když potřebuju něco udělat, chvíli to skřípání dokážu vytěsnit. Moc dlouho ale ne. A vyplavené stresory pak vyplavuje systém několik desítek minut. Když se jí ale někdo věnuje, to je jiná! Už se směje, řehtá a výská na celé kolo. Zatím ji plně kojím. Ráda už bych - alespoň občas - byla v její péči nahraditelná, ale když jsem jí zkoušela dát lahvičku s umělým mlíkem, dala mi jasně najevo, že pokud ji to donutím vypít, jistojistě zemře bídnou smrtí. Plakala tak zoufale, že bych jí to skoro uvěřila...
![](https://3.bp.blogspot.com/-Ce1Pt7DD4pI/V1Z4hCmYO2I/AAAAAAAAH-8/JJb2ARTKnOo1-Y2K-Fmj2PtewVWf63QBACLcB/s640/21_Adelka_03.jpg)
Jsem ráda, že jsem ji nafotila zrovna v tomhle overálku. Dostala jsem ho v balíku věcí od kamarádky. Sama bych po něm v obchodě nesáhla, ale na ní jsem se do něj zamilovala. Je tak roztomile retro. Chrastítko a žužlátko, které drží v ruce je taky památeční. Před Adélkou ho užily obě její sestřeničky i Erwín. Nevím, co by na to řekl hygenik, ale tradice je tradice!
Myslím si, že jsou okamžiky, kdy člověk na hygienu nemá moc myslet, protože...všeho moc škodí. Pořád je jen otíráme hygienickými kapesníčky / a nevíme, co se bude dít za 10 let, kdy někdo objeví, jak to bylo škodlivé, ty mycí látky.../ a bojíme se až moc. Jen si vzpomeňme na naše dětství...myslím my starší...Promoření je někdy dobré, vždyť jste jedna rodina....hezký den a krásné vychovávání dětiček....
OdpovědětVymazatUplne s tebou souhlasim! Kdybych si myslela opak, asi bych ji to chrastitko ani nedavala. Verim, ze trocha spiny spis imunitu posili, nez ublizi... :) A diky za hezke prani!
VymazatTi zase vyrostli! Jana
OdpovědětVymazatRostou jako z mlíka!
Vymazat